Začínající spisovatel Oskar Plachý měl čerstvý nápad na novou delší povídku či kratší román. Ono je to vlastně do té délky jedno a totéž, že?, říkával k tomu s oblibou mezi přáteli, zhruba tak po třetím pivu a několika rumech.
Podstatou povídky, jejíž pracovní název zněl „Sebevražda“, byla nepravidelná opakování jednoho a toho samého námětu – krajního řešení v podobě návodu, instrukce či popisu sebevraždy, pro niž se hlavní hrdina rozhodl nebo může rozhodnout po kterémkoli problému nebo i sebemenší obtíži, jimž čelí. Například:
Pokud přijdete do nového kolektivu a většina jeho členů vám bude připadat jako namyšlení blbci, máte několik základních možností: kolektivu se a) přizpůsobíte a budete také blbcem; kolektiv b) násilím či postupným tlakem změníte a část jeho členů nebo možná i všechny přesvědčíte, že váš pohled na věc je správný; z kolektivu c) odejdete a půjdete si vlastní cestou; několik dní d) tomu zkusíte dát šanci a pokud se nic nezmění, spácháte sebevraždu.
Jak psal, tak mu došlo, že je nutné brát ohled i na další momenty běžného, tj. nejen profesního, ale především osobního života. Čtenáře návody na takové situace mohou zajímat – a pokud by chyběly, mohl by jim text přijít nepromyšlený, nedokončený. Proto včlenil úseky jako:
Pokud jedete na víkend na chalupu, mějte s sebou pro jistotu kus pevného provazu, který je dostatečně dlouhý – alespoň tak, aby jej bylo možné pohodlně upevnit tam, kde máte na chalupě nějaký masivní trám. Zajistěte si i židličku, kterou není v případě potřeby problém skopnout; případně se ujistěte, že jste s to sami odsunout (většinou betonové) víko studny – v té se totiž můžete nejen oběsit (s větší zárukou stržení vazu prudkostí trhu), ale při troše šikovnosti a odvahy i utopit. Poznámka pro manažery: pokud v pátek odjedete na chatu rovnou z práce, můžete použít i kravatu; většinou bývají dostatečně pevné na to, aby váhu vašeho těla udržely.
Postupně se tak Oskar začal soustředit i na ryze všednodenní situace:
Pokud cestujete metrem, noste s sebou v malé lahvičce jakýkoli smrdutý roztok. Pro případ náhlé potřeby odchodu z tohoto světa se jím před skokem pod přijíždějící soupravu polijte. Důvodem je, že u zapáchajícího jedince výrazně klesá šance, že se mu někdo z okolostojících pokusí v jeho úmyslu zabránit; naopak – lidé si od vás spíš sami ještě poodstoupí, což vám realizaci vašeho záměru výrazně usnadní.
Myslel ale i na celý rok:
Pokud jedete na dovolenou, může nastat skutečně jakákoli situace. Dbejte proto na to, abyste vždy měli po ruce kapesní nožík či třeba jen perořízek, případně jakoukoli jinou věc běžné potřeby, kterou vám a) ani nezabaví celníci, b) ani není ve vaší destinaci zakázaná, c) ani nevzbudí podiv blízkých (včetně manželky) či d) její výskyt sám o sobě jakýmkoli jiným způsobem neohrozí váš záměr (například do dovolenkových destinací nacházejících se v muslimských zemích nedoporučujeme brát v horku záměrně dlouho držené a díky tomu smrtícími bakteriemi prosycené vepřové maso – případně přespříliš horlivé pořádkové orgány by vám jej mohly zabavit, což by výrazně ohrozilo vaše plány). Obecná poznámka: pokud jedete do místa, kde je šance, že nebudou k dostání prostředky pro spáchání sebevraždy, vozte si je raději rovnou s sebou.
Ani to však neznamená, že se Oskar zcela vyhýbal formulování návodů pro situace spojené s prací – naopak; jen se je o to víc snažil pokrýt v jejich komplexnosti:
Může se stát, že vstoupíte do politiky či se stanete ředitelem podniku. Pokud budete vydělávat dost, pořiďte si rychlé auto či samurajský meč. Známým namluvte, že to je pro reprezentaci nebo že si to vaše okolí žádá. Vy ale sami vězte, že tak činíte proto, abyste byli připraveni. Dojde-li totiž k výraznému kariérnímu propadu, který se odrazí na vaší psychice, již víte, že máte několik možností: a) smířit se s tím, b) z daného profesního vztahu odejít, c) nechat se odvézt do blázince, d) sjet autem ze skály nebo ve vysoké rychlosti narazit do zdi či protijedoucího vozu, případně uskutečnit mečem rituální úkon seppuku.
Oskar si (snad díky své pohodové a přirozeně veselé povaze) neodpustil i několik zdánlivě poučných, ve své podstatě ale venkoncem rozpustilých rad: Před realizací svého záměru vždy přemýšlejte: vzít si s sebou můžeme mnohé nutné pomůcky, které náš záměr usnadní, naopak nemožné je připravit si s sebou jiné objekty (které ovšem v případě svého přirozeného výskytu přijdou skvěle vhod); vyloučeno je tak sbalit si třeba „skalní útes“, „bezednou propast“, „zrádný močál“, „vysoký strom, do něhož udeří blesk“ či „požár lesa, z něhož není úniku“ atp.
Jak vše znovu a znovu pročítal, zjistil, že i přes občasná „vtipná“ zpestření vykazuje jeho dílo znaky traktátu myšlenkově výrazně hlubšího, než jen delší povídky či novely. Ano – šlo bezesporu o rysy ucelené, kompaktní a přesvědčivé filozofické zprávy, učení moudrého a nabízejícího odpovědi na mnohé podstatné!
Proto se do obrábění svého výtvoru pustil s ještě větší, posílenou vervou – dál jej upravoval, znovu pročítal a cizeloval. Dokreslil i vzorky připomínající rozdělovníky ve védických sbírkách prodávaných v knižních obchodech na samém začátku devadesátých let. Jeho knize to dodalo trochu dálnovýchodního vzezření, což podle něj ale nebylo na škodu a stejně – pokud dílo půjde do tisku, může už layout vypadat ještě docela jinak…
￭ ￭ ￭
Tohle mu nevydáme!, řekl po delším přemýšlení ing. Kočárek – jednak je to sračka na entou, jednak by z toho mohl být průser, kdyby si to vzal někdo doslovně… no vzpomeňte na toho mladýho Werthera! Co?!
Myslím, že když to nevydáme, bude pan Plachý zklamán, opovážil se slabě oponovat Jaromír „Slůně“ Jelínek, mladý člen redakční rady edice Pegas.
No, vždyť má pro takovej případ taky ty svý řešení, ne?, zaskřehotal sarkasticky docent Kadlík, který byl vyhlášeným Kočárkovým nohsledem. Hehehe, dyť vtip, né, to je snad jasný, né?, dodal vzápětí rychle, když už bylo jasné, že se ani Kočárek nezasměje. Prostě jsem jen chtěl říct, že to je pozér, kterej se sám ani pořádně nevysere, no… natož todle!
￭ ￭ ￭
Znovu se rada sešla dva dny poté. I to však stačilo k tomu, aby se zpráva o zamítavém postoji komise rozšířila i mimo zdi budovy vydavatelství. Většině členů rady však nepříznivý výstup stran začínajícího autora Plachého dle všeho nevadil – opět cynicky žertovali, sršeli sarkasmem a překypovali lhostejností. O to víc je pak mohl zarazit příchod asistentky Kudláčkové, která – a bylo to těsně poté, co docent Kadlík řekl na Oskarovu adresu něco ve smyslu „tak ať si tuhle variantu do té své příručky doplní“ – napůl zděšena, napůl zmatena, všem přítomným oznámila překvapivou novinu:
Už to víte?! Pan Plachý dnes nad ránem spáchal sebevraždu!!
