Banner v záhlaví
Banner v záhlaví
Banner v záhlaví

Historie: Bosra vypráví příběh Syřanů a syrské civilizace

Historie: Bosra vypráví příběh Syřanů a syrské civilizace

Ačkoliv je možné, že Bosra nedosahuje srovnatelného věhlasu, jako její sestra Palmyra – „Nevěsta pouště“ a veledůležitá zastávka na Hedvábné stezce –, i toto starobylé místo vypráví oslnivý příběh syrské civilizace a jejích dějin. Je jedním z mála historických měst, na nichž se zachoval kompletní římský amfiteátr. Západní cestovatelé Bosru „objevili“ později než Damašek, Aleppo či právě Palmyru. Prvním byl roku 1805 Němec J. U. Seetzen a po něm v Bosře v letech 1816 – 1818 pobýval Angličan W. J. Bankes, autor kreseb mnoha místních objektů, prostřednictvím kterých podal o městě důležité svědectví. Svědectví o kreativním lidu Sýrie, který dal lidstvu první abecedu, Churritské písně na ugaritských hliněných tabulkách, Eblu jako jeden z prvních městských států světa, nemluvě o prvním sportovním stadionu v Amritu a mnohém dalším.

Staré město

Bosra leží v guvernorátu Darʽá 140 km jižně od Damašku a 40 km východě od provinční metropole Darʽá a nachází se ve výšce 850 metrů nad mořem. Název Bosra v sobě nese starosemitský význam „pevnost“ a v minulosti prošel určitými proměnami: Bahúrá v nabatejské éře, Bostra v helénistické éře či Trajana Bostra v éře římské. Bosra měla díky své znamenité lokaci zásadní význam a prestižní místo mezi městy starověkého Orientu a hrála důležitou roli v kultuře i obchodu. Dnes bychom ji mohli označit za živoucí monument, neboť většina jejích budov je starobylá a má historický charakter. Domy ve starém městě byly postaveny z čedičového kamene a jejich stropy mají podobu kamenných oblouků. Dům se skládá z různých částí: prostor, v nichž bydlely rodiny i ze skladů pro obilí, zemědělské nářadí, příslušenství pro dobytek a pro krmivo. Dnes jsou tyto domy předmětem rozsáhlých výkopových prací a výzkumu. Co se týče celkového půdorysu Bosry, jedná se o řecko-římský, obdélníkový tvar. Ulice se křižují a vytváří šachovnicovou podobu běžnou v architektuře římských měst. Nabatejci položili základy městské hradby situované směrem k severu, která dosahovala výšky deseti metrů. Město bylo rozděleno na několik čtvrtí. Lidová čtvrť založená Aramejci se nacházela na západě, správní čtvrť, kterou postavili Nabatejci, se nacházela na jihovýchodě. Město nepostrádalo ani náboženskou čtvrť, kde byly umístěny chrámy, a zvláštní čtvrť, v níž obyvatelé města provozovali své kulturní a společenské aktivity, a tudíž v ní nalezneme divadlo, jezdecké náměstí a lázně. Čilý život probíhal především na dvou hlavních městských ulicích (v římském kontextu známých coby decumanus a cardo), kde se nacházela řada obchodů a kryté trhy.

Katedrála

Místní katedrála se datuje do let 512 – 513 po Kristu a jejími patrony jsou svatí Serguis, Bakchus a Titus. Nechal ji vystavět arcibiskup Julianus, známý svou poctivostí a odvahou. Jde o vůbec první kostel postavený v téměř čtvercovém tvaru zakončený kopulí. Jeho stěny měří 49 metrů na délku a 27 metrů na šířku a zvenku i zevnitř jsou zdobeny výklenky. Konstrukci tvoří tři oblouky a na stěnách jsou barevné obrazy znázorňující Pannu Marii a tři světce, kteří ji obklopují. Katedrála byla vybudována ve vysokém architektonickém stylu, který inspiroval císaře Justiniána ke stavbě katedrály Hagia Sofia v dnešním Istanbulu a baziliky v italské Ravenně, stejně jako kostela v syrské Rusafě podobného katedrále v Basře.

Katedrálu zevnitř tvoří kruh obklopený čtvercem, v jehož rozích jsou výklenky, které se rozšiřují směrem ven od východu a vytvářejí apsidu, a čtyři místnosti, dvě na každém konci. Budova s 50 okny tak získala obdélníkový tvar. Kopule byla postavena na kruhovém rámu opírajícím se o osm špatně provedených sloupů, kvůli čemuž se několikrát zřítila a musela být znovu postavena. Měla mnoho dveří, oken a výklenků pro umístění soch. Její stěny byly malované a natírané, možná byly pokryty alabastrem, zatímco vnější stěny jsou jednoduché a bez výzdoby. Z vnitřní výzdoby se nezachovalo nic kromě několika kreseb Panny Marie a andělů. Stěny byly obloženy mramorem a zůstalo z nich jen několik úlomků. Průčelí katedrály se zřítilo a zůstala jen část severozápadního rohu vnější stěny s výklenkem a vlysovou výzdobou.

Vítězný oblouk

Jak naznačují nápisy na jednom ze sloupů, stavba vítězného oblouku v Bosře spadá do 3. století po Kristu, kdy byl za vlády císaře Filipa Araba (Syřana vládnoucího Římu) zhotoven na počest vítězství velitele první parthské divize Julia Juliana. Nachází se na zmíněných dvou hlavních městských cestách (decumanos a cardo), které spojovaly město od východu k západu, resp. od severu k jihu, a vede směrem k amfiteátru. Sloup měl dvě průčelí, přičemž jižní bylo zničeno zemětřesením. Severní průčelí se skládá ze tří oblouků, z nichž nejvyšší je prostřední, který dosahuje výšky 13 metrů. Před tímto obloukem se přinášely oběti bohům, když se římští vojevůdci vraceli vítězně z válek.

Klášter mnicha Bahíry

Klášter s vůbec nejstaršími kostely v Bosře pochází ze 4. století po Kristu, přičemž od ostatních místních sakrálních budov se liší svojí orientální architekturou. V něm se Muhammad – ať mu Bůh žehná a dopřeje mu mír – coby dvanáctiletý chlapec v doprovodu svého strýce během obchodní cesty s karavanou do Sýrie setkal s mnichem Bahírou, který v něm spatřil budoucího proroka. Bahíra byl nestoriánským mnichem a znalcem astronomie, kterého ostatní mniši vyhnali, a tak žil na tomto místě. Když se setkal Muhammadem – ať mu Bůh žehná a dopřeje mu mír –, poradil mu, aby se vrátil zpět domů a dával si pozor na židy, aby jej nepotkalo nic zlého, protože je člověkem s velkým posláním.

Kostel se skládá z vysoké haly, na jejímž každém konci je velký oválný oblouk se třemi okny nad sebou a s vysokými okny v bočních stěnách. Ve spodní části západního oblouku je trojúhelníkovitý rám, na východním konci je půlkruhový oltář a západní dveře jsou ozdobeny dvěma kruhy.

Římský amfiteátr

Římské divadlo neboli amfiteátr je vůbec nejvýznamnější památkou v Bosře, pokud jde o velikost, kompletnost a zachovalost. Je jedním z mála římských divadel na světě, které zůstaly neporušené. Jeho stavba započala po roce 102 po Kristu, kdy císař Traján učinil Bosru hlavním městem arabské provincie ve své říši. Historici se neshodují na tom, který architekt naplánoval jeho výstavbu: zatímco někteří tvrdí, že jím byl římský stavitel Vitruvius, jiní se domnívají, že jím byl Apollodor Damašský. Stavba v sobě spojuje velkolepost s precizností krásného umění a zachovala si většinu svých částí a všechny prvky architektury z římské doby. Amfiteátr je vytesán z čedičového kamene a je zřetelný ve všech svých částech. Jeviště a všechny jeho vyústění jsou nedokončené, je zdobeno výklenky a velkými dveřmi. Stavbu završuje portikus v podobě známé u římských stadionů.

Divadlo bylo postaveno nad nabajtejskou pevností, jejíž část základů stále existuje. Římané pevnost zbořili a postavili divadlo na rovném terénu. Otáčelo se půlkruhově, amfiteátr i sborový sál. Dvě klenuté chodby spojují venkovní nádvoří s pravým a levým otočným sloupem. Herecké podium je široké a relativně nízko postavené. Průměr divadla činí 102 metrů, délka pódia je 45,5 metru, jeho hloubka je 8,5 metru a výška 22 metrů. Jevištěm prostupují dveře, které vedou do zákulisí, a v jeho bočních stěnách jsou balkony, v nichž sedával guvernér provincie, vysocí úředníci a vážení návštěvníci. Za západní stěnou pódia je otevřené nádvoří určené pro odpočinek. V amfiteátru je 37 řad spojených sedadel, z nichž některá jsou vyhrazena pro šejchy, další pro rytíře a střední vrstvy. Poté následuje chodba, za níž se nachází 5 řad pro veřejnost. Díky stoupajícím schodům pod klenutými chodbami je možné do divadla, které je schopné pojmout deset až patnáct tisíc lidí, vstoupit či z něj odejít během několika málo minut. Architektura budovy umožňuje divákům velmi dobře vidět i slyšet vše, co se na jevišti odehrává.

Během restaurátorských a výkopových prací, jež probíhaly v letech 1946-1970, byly odstraněny obrovské instalace nad amfiteátrem a pódiem, byla odstraněna suť a nečistoty a divadlo získalo opět svoji někdejší krásu. Dnes je využíváno pro oslavy a umělecké a kulturní akce, z nichž je třeba přednostně zmínit každoročně pořádaný několikadenní hudební festival.

V některém z příštích článků se Bosře a jejímu historickému a kulturnímu významu budeme opět věnovat.

سورية مهد الحضارة - بصرى الشام و شقيقتها تدمر ترويان قصة سورية الحضارة و الإنسان

دمشق – يونس أحمد الناصر

ربما لم تأخذ بصرى الشام في جنوب سورية الشهرة التي نالتها شقيقتها تدمر التي كانت محطة من محطات طريق الحرير و لكنها بدون شك واحدة من المدن التاريخية التي تروي تاريخ و حضارة سورية تعالوا بنا لنتعرف إليها في هذه الرحلة في موعد مع التاريخ الباهر يمكننا القول بأن مدينة بصرى الشام من المدن التاريخية القليلة في العالم التي تحوي مدرجاً(مسرحاً) رومانياً كاملاً يروي قصة سورية الحضارة والإنسان و قد وصله الرحالة الغربيون لكن بشكل متأخر مقارنة مع تدمر وحلب ودمشق.

وابتدأت بداية القرن التاسع عشر من قبل الألماني سيتزن (J.U.Seetzen) عام 1805م، ومن ثم الإنكليزي بانكز (W.J.Bankes) بين عامي 1816-1818 م، وقد أنتج خلال هذه الزيارة العديد من الرسومات للمباني التي تم التعرف عليها لاحقاً، فكانت بذلك واحدة من الوثائق الهامة لمدينة بصرى.الإنسان السوري الذي علم البشرية الأبجدية الأولى في التاريخ و دون النوتة الموسيقية الأولى و عثر على ألواحها الطينية في أوغاريت ( الأغاني الحورية ) و من أقدم الجمهوريات في العالم ( ايبلا ) ناهيك عن بنائه أول ملعب أولمبي .. الخ .المدينة الأثرية في بصرى:تقع مدينة بصرى في محافظة درعا وتبعد عن مدينة دمشق 140 كم وعن مدينة درعا 40 كم شرقاً وترتفع عن سطح البحر 850 متراً.وتعني كلمة “بصرى” في الكتابات السامية القديمة “الحصن”، وأطلق عليها عدة أسماء منها «بحورا» في عهد الأنباط و«بوسترا» في العهد الهلنستي و« تراجانا بوسترا» في العهد الروماني، ولكان لموقعها المميز أثره الكبير في مكانتها المرموقة بين مدن الشرق القديم، حيث لعبت دوراً حضارياً وتجارياً مهماً.وتعتبر المدينة بحد ذاتها أثراً حياً إذ أن أغلب بيوتها قديم ويغلب عليه الطابع التاريخي. وقد بنيت بيوت المدينة القديمة من الحجر البازلتي، أما سقوفها فهي على شكل عقود من الحجر. ويتألف المسكن من أقسام عديدة، منه لسكن العائلة، ومنه عنابر للحبوب وأدوات الزراعة، وملحقات تضاف للمواشي وتخزين العلف.

وتخضع هذه البيوت اليوم لعملية تنقيب واسعة عن الآثار.أما المخطط العام لبصرى فهو يوناني-روماني، مستطيل الشكل، تتعامد فيه الشوارع المتقاطعة، لتأخذ المدينة شكل المخطط الشطرنجي الشائع في هندسة المدن الرومانية، وقد وضع الأنباط أساسات سور المدينة المتحدب من جهة الشمال، والذي بلغ ارتفاعه عشرة أمتار.تم تقسيم المدينة إلى أحياء عدة هي: الحي الشعبي ويقع في الغرب، ويعود إنشاؤه إلى الآراميين، والحي الإداري ويقع في الشرق امتداداً إلى الجنوب، وبناه الأنباط. ثم الحي الديني حيث تتمركز المعابد، والحي الذي مارس فيه سكان المدينة نشاطاتهم الثقافية والاجتماعية ونجد فيه المسرح وميدان الفروسية والحمامات.وقد نشطت الحياة في الشارعين الرئيسيين في المدينة والمعروفين في المخطط الروماني بالديكومانوس والكاردو، وكانت لهما أروقة مسقوفة استعملت كأسواق تجارية وتواجدت فيها المخازن والحوانيت الكاتدرائية في بصرى:يعود تاريخها إلى عام 512-513م، وهي موقوفة للقديسين سرجيوس وباخوس وتيونتوس، وقام ببنائها الأسقف جوليانوس المشهور باستقامته وشجاعته، وهي أول كنيسة بنيت على شكل مربع تقريباً تعلوه قب ومقاييس جدرانها 49 متراً طولاً و27 متراً عرضاً، ومزينة من الداخل والخارج بمحاريب. ويتألف هيكلها من ثلاث حنيات، وعلى جدرانها صور ملونة تمثل رسوماً للعذراء وثلاثة قديسين يحيطون بها.وتتمتع هذه الكنيسة بطراز رفيع من الفن المعماري الأمر الذي حفز الإمبراطور جوستينيان إلى تشييد كاتدرائية أيا صوفيا في استنبول وكنيسة رافينا في إيطاليا وكذلك كنيسة الرصافة على غرار كاتدرائية بصرى.والكاتدرائية من الداخل عبارة عن دائرة محاطة بمربع شكلت الزوايا فيها محاريب، توسّعت نحو الخارج من جهة الشرق لبناء الحنية وأربع غرف، اثنتان في كل طرف، فأصبحت بذلك مستطيلة الشكل وفيها 50 نافذة.

أُقيمت القبة على إطار دائري بُني فوق ثمانية أعمدة سيئة التنفيذ، مما أدى إلى تداعيها عدة مرات وإعادة بنائها. وكان فيها العديد من الأبواب والنوافذ والمحاريب لوضع التماثيل، جدرانها كانت مطلية ومرسومة وربما كانت مغطاة بالمرمر، أما الجدران الخارجية فبسيطة بدون زينة. فيها ثلاث حنيات أوسطها أوسعها وأعلاها, ولم يبقَ من زينتها الداخلية سوى بعض الرسوم للسيدة العذراء والملائكة القديسين. وكانت الجدران مكسوة بالرخام، ولم يبق منه إلا كسر قليلة. وقد تهدمت واجهة الكاتدرائية ولم يبقَ فيها إلا قسم من الزاوية الشمالية الغربية للحائط الخارجي مع محرابه وزخارف إفريزه.قوس النصر في بصرىيعود تاريخ بنائه إلى القرن الثالث الميلادي، تخليداً لذكرى انتصار القائد يوليوس جوليانوس قائد الفرقة البارثية الأولى إبان حكم الإمبراطور فيليب العربي (السوري الذي حكم روما )، كما تشير الكتابات الموجودة على إحدى الركائز.ويقع عند تقاطع الطريقين الرئيسين للمدينة، الديكومانوس (الواصل من شرق المدينة إلى غربها)، مع الطريق الرئيسي الآخر، الكاردو (الذي يتجه من الشمال إلى الجنوب)، ويقود إلى المسرح.كانت له واجهتان، حيث تهدمت الواجهة الجنوبية بفعل الزلازل، فيما تتألف الواجهة الشمالية من ثلاثة أقواس أعلاها القوس الأوسط حيث يصل ارتفاعه إلى 13م، وأمام هذا القوس كانت تقدم الأضاحي المخصصة للآلهة عند عودة القادة الرومان منتصرين من حروبهم.

دير الراهب بحيرا في بصرى:من القرن 4 م وفيه أقدم كنائس بصرى. هندسته شرقية محلية تختلف عن بقية كنائس بصرى. فيه اجتمع محمد (ص) قبل النبوة وكان عمره 12 عاماً وعمه (قادمين إلى سورية في قافلة تجارية) مع الراهب بحيرا الذي تنبأ له بالنبوة. وهو راهب نسطوري وكان قساً فلكياً عالماً طرده الرهبان فعاش في هذا الدير. وحينما زاره محمد (ص) مع عمه , نصحه بأن يعود به، ويحاذر من اليهود كي لا يصيبه شر لأنه كائن عظيم.تتألف الكنيسة من قاعة طويلة، وفي كل نهاية قوس بيضوي كبير، فوقه ثلاث نوافذ وفي الجدران الجانبية نوافذ عالية.في أسفل القوس الغربي يوجد مثلث مؤطر، وفي النهاية الشرقية كان يوجد مذبح نصف دائري، وتزين الباب الغربي دائرتان فوقه.المدرج الروماني في بصرى :يعد المدرج الروماني في بصرى (مسرح بصرى) المعلم الأكثر أهمية في بلدة بصرى، من حيث الحجم والاكتمال والحفظ، وهو أيضاً من المسارح الرومانية القليلة التي بقيت سليمة تماماً على مستوى العالم، وقد بدأ إنشاؤه حين اتخذ الإمبراطور الروماني تراجان بصرى عاصمة للولاية العربية في إمبراطوريته، وذلك في العام 102م.

ويختلف المؤرخون في المعماري الذي خطط هندسته فمنهم من يقول أنه المهندس الروماني فيتروفيوس ومنهم من يقول أنه أبولودور الدمشقي. يجمع هذا الصرح العظيم بين روعة البناء ودقة الفن الجميل، وقد بقي محتفظاً بمعظم أقسامه وسائر عناصر عمارته منذ العصر الروماني، أما المدرج فهو منحوت من الحجر البازلتي ويظهر بكامل أقسامه وتبدو منصة التمثيل وجميع تفرعاتها غير منقوصة، وهي مزينة بمحاريب وأبواب كبيرة ويتوج البناء رواق مسقوف على الشكل المعروف في الملاعب الرومانية.بني المسرح فوق قلعة نبطية لا تزال بعض أساساتها موجودة، وذلك قبل أن يهدمها الرومان ويقوموا ببناء المسرح على أرض مستوية، استدارة المسرح نصف دائرية، وكذلك المدرج وباحة الجوقة الموسيقية، ويصل ممران معقودان من اليمين واليسار بالأعمدة الدورية الباحة بالخارج، ومنصة التمثيل عريضة وقليلة الارتفاع نسبياً. يبلغ قطر المسرح 102 متراً، وطول منصة التمثيل 45.5 متر، وعمقها 8.5 متر، ويبلغ ارتفاع المسرح 22 متراً، وتخترق المنصة أبواب تؤدي إلى الكواليس، وفي الجدارين الجانبيين حول المنصة شرفات كان يجلس عليها حاكم الولاية وكبار الرسميين والزوار، ووراء الجدار الغربي للمنصة باحة مكشوفة للاستراحة.

وفي المدرج 37 صفاً من المقاعد المتصلة منها ما هو مخصص للشيوخ وآخر للفرسان والطبقة الوسطى ثم ممر تليه 5 صفوف للعامة. وتوصل إلى المستويات الثلاثة أدراج صاعدة تحت ممرات معقودة تسمح بالدخول والخروج بدقائق. وذكر أن هذا المسرح كان يتسع إلى ما بين عشرة آلاف وخمسة عشر ألف مشاهد. وكانت هندسة البناء تساعد المشاهدين على أن يروا ويسمعوا كل ما يجري في باحة العرض بوضوح شديد.قامت أعمال الترميم والتنقيب بين عامي 1946 و 1970 بإزالة المنشآت الضخمة فوق المدرج والمنصة وإزالة الأنقاض والأتربة وأعادت للمسرح جدته ورونقه القديم، حيث يستخدم اليوم للاحتفالات والمناسبات الفنية والثقافية، كما تقام فيه فعاليات «مهرجان بصرى السنوي»ما سبق هو جزء صغير من تاريخ هذه المدينة الأثرية الساحرة و كثير غيره لم يذكر ربما نعود إليه في مقال قادم .

Related posts