Libanon se na konci roku 2019 začal propadat do vleklé ekonomické krize. Za viníka byla do značné míry označena závislost na dovozech a nízká soběstačnost, úměrně tomu se začaly objevovat nápady, jak vše napravit. Po téměř 4 letech se ukazuje, že zemi, zjednodušeně řečeno, stačilo spolehnout se na stoickou trpělivost místních a kapesné od příbuzných v zahraničí, aby byl problém fakticky zažehnán.
- Až na několik start-upů nejasného osudu za poslední čtyři roky nevznikl větší libanonský projekt, který by v exportní rovině sázel na láci vstupů a kvalifikovanost obyvatelstva
- Trendem se ukázala být spíš pracovní emigrace či freelancing pro zahraniční firmy, což spolu s podporou od krajanů stačilo na elementární nasycení ekonomiky „čerstvými“ dolary
- Výsledkem je relativně stabilní kurz, návrat k možnosti opět platit jak v liře, tak v dolarech, stejně jako znovu zprovoznění bank včetně možnosti prakticky neomezených výběrů z účtů
