Zatímco do svého pádu zastával v Bílém domě pozici hlavního válečného štváče John Bolton, po jeho odchodu se dané role zdatně ujal ministr zahraničí Mike Pompeo. Mimo jiné už názvem svého článku to dobře vystihla H. D. Parton zde.
Pompeo je momentálně na koni a možná se i cítí podobně nezranitelný jako se „mezi svými“ mohl cítit i „jeho“ čerstvý zářez na pažbě, Kásem Solejmání. Kdo je ale podřízen nepředvídatelným rozhodnutím prezidenta Trumpa, není nikdy nezranitelný. Pocit vlastní důležitosti a úřední nedotknutelnosti kombinovaný s faktem vyrazitelnosti na minutu jsou přitom – nejen v současném Bílém domě – základní ingredience pro většinu profesně smrtících koktejlů.
Tím spíš pokud Pompeo už pomalu splnil vše, co se od něj jako od užitečného idiota Trumpovy militantní sekce mohlo požadovat či aspoň očekávat. S jeho pomocí ukázala Amerika nejen svaly, ale i reálnou sílu, zároveň použití tohoto bývalého šéfa CIA a horlivého evangelikála v jedné osobě odstínilo negativní dopady radikální zahraniční politiky na současného amerického prezidenta, a to aniž by jakkoli upozadilo pozitivní efekt těch samých kroků na Trumpovy stoupence.
To ale nic nemění na tom, že samotný Pompeo se obsahově vyčerpává, a jako takový může být odstaven prakticky kdykoli.
Přímluvu by v takovou chvíli mohl najít snad jen u proizraelských mesianistů, kterým je – coby fanatický příznivec teritoriální vyvolenosti Izraele – přinejmenším dvojí pojistkou: pro časy dobré takovou, která bude dogmaticky obhajovat svrchovaný nárok Židů na Izrael; pro časy zlé tou, která nejenže doufá v Armageddon, ale možná s ním i v dohledné době počítá. Ne-li ho sama aktivně připravuje – v nechtěné, nicméně harmonické koordinaci s chiliastickými fanatiky ostatních hlavních náboženských větví, které „do toho mají co mluvit“. Tedy přáteli posledního soudu nejen z řad Židů a fundamentalistických evangelíků, ale i (muslimských) sunnitů a šíitů.
Úvahy nad tím, do jaké míry se nejvlivnější a nejkovanější mesianisté protínají s lidmi kolem prezidenta Trumpa, republikánské strany, Pentagonu, CIA, AIPAC či dalších „zájmových sdružení“ nechám ale povolanějším. Jisté nicméně je, že ve chvíli, kdy ani žádný z takových spolků nebude na setrvání Pompea lpět, bude cesta k jeho odsunu z funkce volná. Takový akt bude bezpochyby signálem určité změny, ne-li restartu – přičemž jeho viditelným příznakem bude právě odchod bývalého ředitele CIA z jím aktuálně zastávané pozice ministra zahraničí.
Solejmání byl na „seznam smrti“ zanesen údajně 7 měsíců před tím, než byl zabit. Od odvolání Boltona uplynuly víc než 4 měsíce, a již tak dlouho má tedy Pompeo možnost ukázat, jak dobře umí bývalého „nejskvělejšího z jestřábů“ nahradit, respektive předčít. V Trumpově kabinetu ale exponovaní jedinci nemají dlouhou životnost. Lze se tak dohadovat, že i Pompeo již nějakou dobu figuruje na prezidentově „likvidačním“ seznamu namířeném do vlastních řad. Jedinou otázkou tak zůstává, kdy k jeho likvidaci dojde. Zatím lze jen spekulovat, jestli to bude v průběhu příštího týdne, po uzavření kauzy „Solejmání“ (+ „ukrajinské letadlo“), v závislosti na výsledku impeachmentu či podle toho, co si vynutí nebo umožní Trumpovy volební preference.
Každopádně až se tak stane, bude to znamením, že období jednoho přístupu končí a že se – snad – otevírá další, kvalitativně zcela nová kapitola.
Ondřej Krátký, Rebuildsyria.cz / Dealtrade Group
