Rozhovor: s Hassánem Chalífou (nejen) o výhodách vermikompostu

O vermikompostu, který jeho zastánci často nazývají “černým zlatem”, není v poslední době příliš slyšet. Ve zkratce se jedná o proces krmení žížal potravinovým odpadem z domácností či kazícím se ovocem a zeleninou na trzích a přeměnu těchto organických materiálů na hnojivo, jež svými vlastnostmi a výhodami předčí hnojiva chemická. Výsledkem je produkce ovoce a zeleniny v prvotřídní kvalitě prospívající zdraví lidí a uspokojující jak výrobce, tak spotřebitele. Abychom se o tomto druhu kompostu dozvěděli vice, vydali jsme se za přední postavou tohoto odvětví Abú Saláhem Hassánem Chalífou na jeho farmu v obci Sabqá ve východní Ghútě kousek za Damaškem. Následující rozhovor vznikl během tohoto setkání.

Pokud se hovoří o zavádění techniky vermikompostování v Sýrii, všichni skloňují jméno Abú Saláh Hassán Chalífa. Vaše role je v tomto ohledu nezpochybnitelná. V důsledku dopadů války dnes čelí syrské zemědělství problémům v podobě nedostatku hnojiv a velkých nákladů, které se odrážejí na výsledné ceně produktů. Vermikompostování se jeví jako cesta k snížení ceny a k náhradě chemických hnojiv. Naše první otázka proto zní, kde jste se tuto metodu naučil? A jaké jsou Vaše zkušenosti a výsledky, kterých jste dosáhl?

Vítám Vás a všechna další média, která se zajímají o kulturu organických hnojiv. Techniku vermikompostování důvěrně znám a léta jsem s ní pracoval v zemích Zálivu, kde je písčitá půda, která potřebuje vermikompost ke svému zúrodnění a získání bohatých a zdravých výnosů. Po vypuknutí války v Sýrii jsem odjel do Iráku a pracoval tam na houbové farmě, kterou vlastnil můj přítel, irácký inženýr. Ale práce na vermikompostu pro mě zůstala vášní, a tak jsem před ním toto téma nadnesl a po zajištění finančních prostředků od dalšího přítele jsme se rozhodli pro dovoz žížal z Íránu. Ze zdravotních důvodů jsem se rozhodl vrátit do Sýrie a přivezl si sebou množství žížalích kokonů. Začal jsem je v relativně malém množství vyrábět ve své vesnici al-Malíha al-Gharbíja v guvernorátu Dar‛á. Zpočátku jsem toto hnojivo zdarma rozdával přátelům, aby ho vyzkoušeli a získali v něj důvěru. A když viděli velké zlepšení své úrody, přišli si říct o toto hnojivo znova. Tak jsem jim řekl, že bezplatné zkušební období skončilo (smích) a začal jsem jim ho levně prodávat. Kvůli válečnému stavu jsem se rozhodl přestěhovat do Damašku a pronajal jsem si toto místo, protože je blízko trhu s kardamomem v Zablatání, abych si zajistil potravu pro žížaly a usnadnil odbyt produktu. Podařilo se nám tento produkt prosadit a já jsem mohl tuto techniku zdarma rozšířit v mnoha syrských guvernorátech. Nic jsem si nezmonopolizoval pro sebe a své zkušenosti zdarma předávám těm, kteří chtějí do tohoto oboru vstoupit. Život jde dál a já doufám, že se tato technologie v Sýrii rozšíří, protože ji považuji za dobrou pro zemědělce i pro konzumenty zeleniny a ovoce. Je prospěšná i pro společnost jako takovou, protože zlepšuje životní prostředí a omezuje nebezpečné nemoci způsobené znečištěním a chemickými hnojivy.

Než jste dosáhl svého snu, kolikrát jste čelil neúspěchu? Víme, že jste vytrval, dokud se věc nepodařila, takže v tomto ohledu můžete být inspirací pro ostatní…

Nikdy jsem nepropadnul beznaději. Všechno začalo, když jsem někde na satelitní televizi viděl jakousi zprávu o výrobě hnojiv z organického odpadu a zvířecího trusu prostřednictvím žížal v Německu. Ta zpráva mě velmi zaujala, tak jsem začal pátrat.

Nejprve jsem začal hledat žížaly na našich zemědělských pozemcích a neuspěl jsem. Později jsem se dozvěděl, že náš specifický druh žížaly je žížala bahenní, která není vhodná k výrobě kompostu, ale k provzdušňování půdy. Poté mi můj irácký přítel, zmíněný majitel houbové farmy, řekl, že viděl v Indii rolníky, kteří chovali žížaly a házeli zbytky jídla do rybníčků a vyráběli kompost. Nicméně nevěděl, jak to udělat. Mě ovšem zvědavost neopouštěla a pídil jsem se po dalších informacích. Až jsem byl jednou na návštěvě v Libanonu a v supermarketu jsem zaslechl, jak se jeden zákazník dožaduje balení žížal. Zeptal jsem se tedy a řekli mi, že dovážejí žížaly z evropských zemí a používají se při rybolovu. A mně problesklo, že to jsou ty žížaly, které hledám, a koupil jsem si drahé balení. Pokud si dobře vzpomínám, stálo 7 dolarů. Opět jsem neuspěl. Zajímal jsem se nadále a zjistil, že kromě naší žížaly bahenní existuje více než dvě stě dalších druhů žížal. Po čtyřech či pěti neúspěších jsem dosáhl požadovaného výsledku. Tehdy jsem ovšem neznal hodnotu produktu, a tak jsem ho začal distribuovat zdarma. Sousedům a známým, kteří viděli velký rozdíl v kvalitě svých domácích zemědělských produktů (petržele, salátu, koriandru a dalšího) a vraceli se s prosbou o toto hnojivo. Tentokrát už ale ne zdarma, ale za mírnou cenu. Když začala válka, práce ustala a já jsem musel odjet do Iráku za svým přítelem z houbové farmy. Navrhl jsem mu myšlenku práce s žížalami, ale omluvil se, že je to mimo jeho možnosti, takže se přidal třetí přítel, který financoval dovoz dvou tun z Íránu. Jak jsem již zmínil, pro účely vědeckého výzkumu bylo schváleno 200 kg, tedy 200 tisíc žížal, což je dostatečné množství pro velký projekt. Pak jsem se vrátil do Sýrie, protože jsem nemohl získat povolení k pobytu, a přivezl jsem si s sebou množství kokonů a začal jsem pracovat doma. Když se žížaly začaly množit, rozhodl jsem se s nimi jít ven, aby z nich lidé mohli mít prospěch.

Prozradíte nám něco bližšího o ocenění, které jste za svoji práci dostal?

Většinu času věnuji práci a o tomto ocenění jsem popravdě v minulosti nic nevěděl. Vše se odehrálo tak, že jedna zemědělská inženýrka pracující v oboru ode mě koupila větší množství žížal. Řekla mi, že se v Damašku koná veletrh, a zeptala se mě, zda bych se ho nechtěl společně s ní zúčastnit. Souhlasil jsem a vzal si s sebou malé množství vermikompostu a dva druhy žížal. Veletrhu se zúčastnil ministr obchodu, který navštívil náš stánek, a já jsem mu vysvětlil svou metodu, výhody tohoto hnojiva a jeho přínos tím, že nahrazuje dovoz zemědělských prostředků a přináší zemi devizové prostředky, a jak moc zvyšuje výživovou hodnotu produktů, vše vědecky podloženo. Byl jsem opravdu překvapen, že jsem dostal zlaté ocenění.

Z toho, jak jsme Vás měli možnost poznat, máme pocit, že Vám jde více o šíření této kultury než o finanční zisk. Svůj produkt jste nemonopolizoval a pomohl jste zdarma mnoha zemědělcům chovat žížaly a vyrábět vermikompost. Jaká je Vaše filozofie?

Sýrie je zemědělská země a mezi polovinou a tři čtvrtě naší ekonomiky závisí na zemědělství. Máme skvělou půdu a v minulosti jsme živili ostatní a pomáhali našim sousedům s obilím, zeleninou a ovocem. Syrské zemědělské prostředí je velmi rozmanité od pobřeží přes hory po roviny. Je vhodné pro veškeré plodiny. Dar‛á byla zásobárnou obilí pro Římany. Nemluvě o pšenici v syrské Džazíře a citrusech na pobřeží. Kvůli nárůstu počtu obyvatel, kteří vyžadovali velké množství produktů, byla zavedena chemická hnojiva.

Jak byste pro laiky charakterizoval rozdíl mezi chemickými a organickými hnojivy?

Chemické hnojení přináší vyšší výnosy, ale je s ním spojen zásadní problém. Když se používá opakovaně, ničí a znečišťuje půdu, zvyšuje v ní salinitu a zabíjí žížaly, které půdu oraly a přemisťovaly. Pokud jde o organické hnojivo, přestavuje půdu fyzikálně i chemicky a zlepšuje ji, protože obsahuje prospěšné bakterie, enzymy, aminokyseliny a její zbytky, zvyšuje podíl draslíku 11krát, fosforu 7krát, dusíku 5krát, vápníku 3,5krát a hořčíku rovněž 3,5krát více než běžná půda. Obsahuje více než šedesátku pro půdu prospěšných prvků, které zajišťují rostlinám potřebu dostatečného množství těchto a dalších látek. Výsledkem je 100% přírodní ekologické zemědělství.

Co byste doporučil zájemci, který se chce do podobného projektu pustit, ať již se to týče nezbytných vstupů nebo obtíží, s nimiž se může setkat?

Tato činnost vyžaduje vůli a trpělivost. Nesmíte se obávat neúspěchu, a pokud se s ním setkáte, tak by měl zvýšit vaše odhodlání, abyste mohli těžit z předchozích zkušeností a pokračovat k cíli. Chtěl bych, aby každý zemědělec měl žížalí farmu, v níž by se zbavoval odpadu, který může být zátěží pro životní prostředí (z kuchyňských odpadů, od zvířat, hlodavců a hmyzu), protože tato žížala jej zcela přemění na „černé zlato“. Navíc vylučuje sterilní látku, která půdu neutralizuje.

Slyšeli jsme, že v Evropě mnohé ženy využívají výsledků tohoto ekologického procesu. Víte o tom něco?

Pokud vím, pracuje se na tom i v Kuvajtu. Žížaly přeměňují organickou hmotu na nové hnojivo, které se dá použít pro pěstování v domácnostech nebo se dá prodat do obchodů s finančním ziskem.

Během prohlídky Vaší farmy jsme viděli nádrže s tekutým vermikompostem, který lze použít k postřiku plodin a k získávání užitku z listí. Můžete nám k tomu říct něco bližšího?

Tzv. vermikompostový čaj lze použít několika způsoby, například k postřiku, extrakcí vody z vermikompostové půdy. Vyrobíme jej tak, že na každý kilogram vermikompostu dáme 10 litrů vody a přidáme k nim sladkou látku, jako je melasa z cukrové třtiny nebo melasa z hroznů a datlí. Pak na něj pouštíme kyslík z čerpadla, jako jsou ta v rybnících, po dobu 24 až 72 hodin. Vermikompost vložíme do sáčků jako jsou čajové sáčky, ale ve větší formě. Když je ponoříme do nádrží, které jste viděli, prvky vermikompostu se rozpustí s kyslíkem, čímž se zvýší hodnota prospěšných bakterií. Poté se přípravek naředí jedním až pěti litry vody a postříká se jím rostlina. Užitek má jak rostlina, tak půda, protože přípravek je bohatý na enzymy, kyseliny a minerální látky.

Jak je to s cenami vermikompostu? Je na místních trzích skutečně nejlevnější?

Samozřejmě. Mohu k tomu uvést následující: Při hnojení jakékoli rostliny, ať už zeleniny nebo ovoce, počítáme s výživovou hodnotou produktu. Například při pěstování pšenice se ať už postřikem nebo přídavkem do půdy zvyšuje podíl bílkovin v pšenici z 24 na 30 procent a zvyšuje se produkce o procento blízké tomuto. Při podávání „kompostového čaje“ zelenině nebo ovoci se markantně zvyšuje výživová hodnota. Je sedmkrát vyšší než u chemicky hnojených plodin, navíc s krásnou výraznou chutí a vůní. Při testování na rostlině rajčete zůstalo semeno použitelné 36 dní v místnosti s normální teplotou. Za druhé použití vermikompostu šetří vodu a energii přibližně o 30 % a zvyšuje kvalitu produktu. Ceny ekologických produktů jsou lepší než u produktů, které jsou závislé na chemických hnojivech. Ekologické produkty jsou navíc bezpečné a zdravé. A když se toto hnojivo dostane do oběhu, sníží se kromě čistoty životního prostředí i onkologická onemocnění a účty za léky pro spotřebitele, stejně jako cukrovka a nemoci způsobené vysokým tlakem.

Děkujeme za milé přijetí a za bohaté informace, které jste nám poskytnul. Přejeme Vám i do budoucna pevné zdraví a mnoho úspěchu.

Rozhovor pořídil a zaznamenal náš damašský spolupracovník Júnus an-Násir.