Islám v Saúdské Arábii – zdroje a precedenty současného stavu (3. část)

Ve třetím pokračování oddílu věnovaného islámu v Saúdské Arábii přibližuje Jan Kondrys události konce osmé dekády minulého století (rok 1979) a analyzuje jejich dopad na další vývoj jak v zemi samotné, tak na mezinárodní scéně. Vnější stimuly i vnitřní tlak, které v nich proběhlé dějinné zvraty vyvolaly, se odrazily krom jiného i v eminentní snaze Království vypudit vlastní radikalizované elementy mimo své území. To ovšem zvnějšku – nejednou oprávněně – působilo zdáním (státem sponzorovaného) „exportu“ fundamentalismu.

Rok 1979 lze považovat za pomyslný mezník či bod zlomu, jenž odstartoval kvalitativně novou dějinnou etapu nejen pro Saúdskoarabské království, ale především pro radikální islamismus, který se postupně transformoval ve světový fenomén. Šlo pochopitelně o pozvolný, kontinuální proces, nicméně tři události zásadního charakteru, které se toho roku udály, spolu s faktem, že islámský svět byl aktuálně na prahu svého patnáctého století, působí zvláštní symbolikou (a historiografie, jak známo, symbolické milníky miluje). Oněmi významnými událostmi byly Islámská revoluce v Íránu, obsazení Velké mešity v Mekce mahdistickými extremisty a sovětská invaze do Afghánistánu.

Íránská revoluce, která byla vpravdě masovým povstáním proti prozápadní zkorumpované diktatuře šáha Mohammada Rezá Pahlavího (1919 – 1980), šokovala ve své době prakticky celý svět. Fakt, že se revoluce od počátku zřetelně nesla na vlnách radikálně šíitského étosu, byl bezprecedentní a státy západního i východního bloku tápaly, jak se mají k věci postavit. Byť nebyl radikální šíismus jediným hnacím motorem vzpoury proti nenáviděnému císařství, od počátku byl dominantním prvkem a během procesu etablování a ideologického tříbení nového režimu se mu velmi brzy podařilo vytlačit klasické levicové proudy (komunistická strana Túde) i směry prosazující zvláštní syntézu islámu a marxismem (Lidoví modžáhedi). Revoluční zápal rané íránské teokracie a její evidentní tendence k ideologické expanzi přinejmenším mezí blízkovýchodní šíitské komunity – ideálně však do celého světa – v nejednom ohledu připomínaly trockismus, byť zasazený do odlišného kulturního rámce. Pro sunnitský svět obecně a pro Saúdskou Arábii zvláště představovalo vzedmutí zpolitizovaného šíitského islámu výzvu zcela zásadního charakteru. Nešlo přitom pouze o to, že se po období upevňování jeho hegemonie v sedmdesátých letech proti saúdskému režimu objevil nový úhlavní protivník v rámci regionální „studené války“ (Írán si přisvojil místo uvolněné na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Egyptem) či o hrozbu toho, že se lokální pauperizovaná šíitská minorita inspiruje k povstání. Saúdové se spolu s dalšími arabskými diktátory obávali rovněž možnosti působení íránské revoluce coby morální vzpruhy a svého druhu vzoru pro jejich vlastní radikálně islamistickou opozici.

To se na první pohled může jevit značně paradoxně. Zatímco se radikálně islamistická opozice v Saúdské Arábii, Egyptě a dalších arabských zemích hlásila k fundamentalistické formě sunnitského islámu, íránská revoluční teokracie nesla zřetelné rysy šíitsko-perské tradice. Rozdílů mezi oběma fenomény byla celá řada. Radikálně šíitská ideologie byla formulována kompetentními nábožensko-právními znalci (ulamá), oproti tomu sunnitský islamismus ztělesněný Muslimským bratrstvem a z něj tak či onak vycházejícími extremistickými skupinami byl z převážné většiny dílem „laických“ (tím míněno: oficiální náboženskou institucí například typu al-Azhar k vyvozování legitimních polemických závěrů, více či méně závazných stanovisek, popř. religiózních soudů neautorizovaných) intelektuálů. Mezi odborníky dodnes nepanuje shoda, zda je vůbec vhodné šíitský režim v Íránu, resp. „chomejnismus“ označovat adjektivem islamistický ve smyslu veskrze moderní politické ideologie odvolávající se (do velké míry selektivně) na klasickou islámskou legitimitu. Jedni argumentují, že koncept Velájat-e faqíh (vláda znalce islámského práva) zavedený ájatolláhem Rúholláhem Chomejním (1902 – 1989) představuje navýsost autentický, jakkoliv zpolitizovaný projev šíitského islámu vycházející z kontinuální tradice, jež byla po staletí tvořivě kultivována hierarchií šíitského „duchovenstva“. Zastánci teze o „chomejnismu“ coby šíitské varianty islamismu – tedy veskrze moderní ideologie – naopak poukazují na moderní instituce Íránské islámské republiky, jež velmi silně čerpají ze západních modelů uspořádání společnosti. Tak či tak mohla nicméně íránská revoluce představovat pro sunnitské islamisty potvrzení, že politicky angažovaný islám má šanci uspět při vystoupení proti „tyranskému režimu“ (an-nizám at-tághútí) a reálně převzít politickou moc.

„Šíitská hrozba“ se Saúdské Arábie uvnitř jejích hranic bezprostředně nedotkla, nepočítáme-li tři dny trvající povstání nízké intenzity ve formě demonstrací šíitů ve východní provincii al-Ahsá v závěru listopadu 1979, jež se saúdskoarabským pořádkovým silám podařilo vcelku lehce potlačit za cenu přibližně dvou desítek mrtvých. Mnohem zásadnější dopad měla ovšem jiná událost, která se v téže době odehrála na jiném místě království v samém srdci islámského světa – v „ctihodné“ Mekce (al-Makka al-mukarrama). Dne 20. listopadu odpovídajícího 1. muharramu roku 1400 letopočtu hidžry – tedy přesně počátku nového století islámu – obsadilo několik stovek ozbrojenců posvátnou (či přesněji „zapovězenou“) mešitu v Mekce (al-masdžid al-harám), aby zde ohlásili příchod očekávaného mahdího (al-mahdí al-muntazar) – islámské varianty mesiáše – a s ním spojený počátek nové éry blížícího se soudného dne (jawm ad-dín, doslova: den náboženství). Zatímco v šíitském islámu představuje idea návratu mahdího zcela ústřední prvek náboženské doktríny, v sunnitském pojetí je velmi odlišně chápaná postava mahdího sice integrální součástí věrouky, v průběhu dějin však byla učenou ortodoxií odsunuta zcela do pozadí a apokalyptické tendence se projevovaly pouze na lidové úrovni a sporadicky u různých revoltujících a zpravidla velmi přechodných „nápravných“ hnutí.

Mahdistická skupina vedená Džuhajmánem al-Utajbím (1936 – 1980), někdejším žákem velkého učence Abdulʽazíze ibn Báze (1910 – 1999), se z velké části rekrutovala z potomků příslušníků někdejšího ichwánského hnutí potlačeného ve dvacátých letech. Její poselství bylo jasné: saúdský režim se zpronevěřil islámskému učení v intencích wahhábismu a stal se legitimním terčem vzpoury. V tom se odrážel vliv Sajjida Qutba (1906 – 1966) a jeho klíčové teze o nominálně islámských režimech nacházejících se ve stavu duchovního barbarství (džáh boího barbarc"„duo v�zu ctavu ,_�íbeníům.el vl čjeho kže d�m povs�holouhdy (kjež byudr politicmsmus, noonsmřilo vytlhoistické formě sunniklíela z�pusti rovnnacím motoremsextremi�zíti�věci �uhajm�hois>Mahdis rezbudh zeice. 1979, jež seotickravjné ceala z�tí kžio 1tánympatSa�(netská čás n�rys uit�ad měl�. Zatímco se radikálně ichw�:/p>

m>), oproti m� ichw�m listops�h�uhajm�hois>Mahd�t byplnávahrnu� pdo�lní vzuRok 19rvajíondryprocesu do pozadí a apokalypitskéatopsíhobezpnábgittzv.událostmi�zprece (1 přeobecně a�jat-všorm�vchov nov�věttě d o�ximtímco seuéně pře k aktje kmo�nského hn�ektu�j velmišity v p�jí pnanejou � ka folá�padníbii � arlamisneedn� u�ji.) ajat-éa I� na mtdějvyš, Egyptákem p�ho baHajʼucekibár� D�mi znalci (< ích hraniicovn�m kompetentními nábo�íhookol – p��ho bafatwnalci (< schí � secíen� ceali�lízkánu, obsazen�ěos) římtopadudkoné � p, kte syrskké sunniknarkélotazni � staleonvert�padnísyrsfnitce pemi�zspem míněnotoreska-a k fundaa fandoturny trvajítěhnaa-syrejí ps�hokurrahu �ítmdes�ského honých“ rnírlá� hro p�ho baÁl�� ʽhrolci (< ůběhv� čxtrnaze v wahhd m�v zpotek�m.ePsváteten �uhajm�hois>Mahdisezbudh zeice.  přev�šakbyluc�tojiném míst�sskýmvět masov�spk n�ee-li �,rtv�wserňs n� rearadicu� reats) �hútíval celý svět�jat-všorm�né šíická opozice v Sa ávající se (dský režim sejin� nej�vadního v intenc�skou lmánezdje�kis r ůběhlní š�)sti rpoteematStimnícbod p�jísmus, nooněkolik �íhobAráehc�strrianty zv.ukce �inadnelegitného makce �inadb lis-sajfka al-muTenur b� tendence�ela úsoxií by obŠlo � ihdence publish ají v inten fundaákeb�nskáxtyeži odst níky tři �icjiném míst� či tak mu děoxií � zasaze�turníh bylo jasné: sají poxií �ela z�pustindahomejnu lšity v Me� dny tqíh ehcsarafunninaly tr hralivcházejícím�.á hrozba�ky" ragblis�těh�uhajm�hoiovaichomejnismlaálovství, alz�rie:oo, ũvelmir00 lov mešitu v�chawmir00 llci (< å zelickdstntak -it. Byť nehií �-lih1 ivytlhoíitsml-Ahs�iclučnmě sunnitsit�ní teice. vu ,itoxtremistickexistismlaálo, aálně šíSýrieazbasítek mr� surh. Mnohem í dopají phomejnisrvajíšity v p�z�r). Zatyolečza icové p� Vele il Dneesiský svět b�jv�přeožensavnit�ůže jkrze modi ex>„Šmovst�zínltivotjeAntiicové nitsjísně tnity čem t o to, žeju lmánti mahdího zcícb� tendence�des�sstij pš hrozba“ se Sa�s�těndahtrvzě , sluho roku udpartne (dse S– a séněnoonských re�laáaurr�t b�jv�přeo�ce izamism�. Oli �motoremicové nio bloku� realopad na čosegemonie v sedmde(1910těndai. Tněnoonch a zazniprob�m komrongjm prvk � kloamism� ním�na�imech nadoaáech nazpotek�můných“ Cjíkvali �sskrzy "> díchod n 1. eopolvria.ccíc ská invaze domi extremistarmat-e .Polrol salt=istamlo,fun sykli �a ickdstntaířikce �ina� nio betopadudk�sedmdeslnířimecká �ev v�žticíblooe považovabumloangných“ D�tská invaze donehomest�y polbrigaty v�� v �cké aby�edevším pro raditmís�jinnza ká opozice v Seé kr�i0 �mtekábii, Egyptoteasu nového �m srdci isl�c�S k aka�) �aká inicě�mbAriu Ai u děsam�h s se vd rovn�ela ehrk">S�tuDoaáechas faktem, �m poi extremi�ektu�jacházubliky, jež zont� n itika ším v sinich n .S��e k akt v isl�iálovství, al.

lně�t 1. uniSsformovdahbšíitůc S�ísttuJeostava, kte� , olu ss ztělesn�ný Muslioeehomep>

T byla � se radikálně ://schecismus, kter�zlo, slámpobsa�k� Velmteká�ch arab(s�jin)tě a do- samém srdci isl�,eice. nimanosfungdence motné, tak naeazb�ásžiyaúdůběhln�ttě d ichwásk�razter�zloolovjil míVelu toho, �m ích hranns, zroni ho� reyplývmi sil mů�mírské t� Vel06 �poo, ś ne�icl sporadic�ch ara. Ntika tag-intevké sunnicě�m�invusjísně tnityezpn�lo� ae integrálnl islámzlomenorizo B� MuslitpHasmunial-8x90ně Sajjida Qut49 n�Azu“ >ulamáitika tag-inteislámuavrhlturníýcm�tská č�ovaežimusml-Acsarafunnálnlhoikce �ina� nio bei bo1979i�něj0), šopd zloAráspem ftivněí zvl�něbigotního v intenc�u ud poukazu�ovat adjmm hnel�. Zatímco qutten fund, v sunno beela zásady v Me� vyoolovjil mzceleokracie neodh atichwáé, tak nomu šom míně ne�azeb�j0)íchpě ne�ic, kx šmagné, itůc šesformovdahb�e ežim onakrab(vnímmakka al-ežim v osvátnou (é teomu, íránskač�tgar levvníwahíʽkka al-mukzo é, svésarafunnálnadickce �ina� onsk ztělesn�ný Muslioerce.gnště n�r). Zlovjmci r, kttlhoíit� sunnits� kloalámzpour�sisadla k fundh�hokuvjmciseaie v zmahnsk hopi�ně avrtentího�jškcrssumiclabolxperyla forpo�snsk udbezbvali u pení pevzítavných“ Co�sarafunn�okuem zce �ina� omístdeolour� ztělesn�u, u� Muslitposv�jla o bsotický ve smyslu vezrávn�y� ://schecisCů. M��toi extremi�hi�kce �inaíc ská invaze dombii zvlášt�a�Azu“m ppostupnnálně šíit reži Muak� úhlaalpolit� �u.á hrozba�k� se Sa�u () pŭcnstí věroukyosegemonie v sedsykli im sasadilké �ickdonnstdclarh) iBu seůběhrlá� hro p�preczpsíhobela vprapotek�memookmokmy. V�crian�a z�n�eezla v �c ská invaze domiensavnit�ů�p>T urbarstvdmíVlxpejem z�), Ž nadoae dalších a,druhu vtop po� snsm�údůběhlanostmdeAr�jhlala izrávn�it,� ideologižad� nao�edevším pzml-nu.á hrozba��né šíicním�š�mahdisticnstdefiniartovalztráechavešk islakreálovtí věroukyp>

Tí „ovt�Z� � oučm99 ibn Báz1), slyší vývu�valňPolrrávn�itrrál�ickdonutamlo,funlš�v��ákh) iNaísařstvístvagemonie v sedstěhisvojil mí si přan�arci�ela z�neč v �co�S extremi��iseazsyntm Rúholllněský rpsíhstorajhlala�vadníimecká �ev:sS– a �zprecedeaá hrozba�k� se Saných“ V ská invaze domve zeljoje alšíku� káemrm�ců p krsgiňcí �vik n� �ęedrmdesfčáctoru přeAmlo,čaddeaá hroy)i).�skideolog zce �ina� omíi motné, tak naházak� ter� �a�� �ěton vývotéže dislám� 1966) otiúlohu� šanc štentích ptitunst� se itika �ho sicez�nityickdstntick�é temnostmjsk�razternohemmlnipr�n. emamismus, kter�stccíBin Lina�n čj ://schecisLibanjoje ve � p�áloststvagemonie v sedmdes�sváoua � stoa spor�bu toho, žbAriu Ar�ibn BAlnov�r pe, Bos01:0Čelegn pe, dské, FckdpožensKa�m�árž i NrstálůsKa� aalmi p�, sluhozbu toho, žitika �ho ěos�om mínjež i otvrzení,mo� tvoáte háflikrojenanov�s�svý se postupnt z�), integr�i�c šesformovdhi�kce �inaíotoremspořá přrežim onakh „terčcjíkvdehr�žim otk n� �m t ooseler�selhideologos) �pruhněý seusmus, kky tři ��přeo�c�věrxpanzi� se tponzovisekoscheci v �mtekb v é, tak�lo svobszenefunlšávě�om mínje�ky u �ránsíc ichw�,diná uddim orac�ykaz oa� teokracieer�sekulary v Me� apokalypit989)eoda� ké čacieali S�ivemweb.sKaždsla/em>nastoinejí informacahleýzdea�eseinore xtremismuvytlmu, uspoř�enicěřii do odlišmky, v

T�0ČeprvekRé islcr�i0 avnit�ůavnýdamentala>