Rozhovor: s Ímán Rustam (nejen) o bourci morušovém

V roce 2016 spustilo syrské ministerstvo zemědělství státní projekt pro oživení chovu bource morušového v období mezi lety 2017 – 2026. Kvůli tomuto důležitému tématu jsme se setkali s inženýrkou Ímán Rustam, která za projekt na ministerstvu zodpovídá, a vedli jsme s ní v její kanceláři následující rozhovor:

Paní inženýrko, děkujeme vám za milé přijetí. Mohla byste nám, prosím, povědět nejprve něco málo o historii přírodního hedvábí, o jeho příchodu do Sýrie a o rozvoji jeho zpracování?

Znovu vás vítám a děkuji za příležitost k propagaci tohoto odvětví a že ho skrze vaše stránky můžeme představit evropskému čtenáři a osvětlit mu, v čem náš státní projekt spočívá. Co se týče hedvábí, jeho objev sahá do třetího tisíciletí před Kristem. Hedvábí se poprvé datuje v Číně (2570 př. n. l.). V té době se jeho užití neomezovalo pouze na oděvní průmysl, ale používalo se také v písařství a bylo doménou vládnoucí třídy, obchodníků a duchovních. Poté se prostřednictvím válek, obchodu a pašování rozšířilo mimo Čínu, až se tento vzácný poklad dostal až do Evropy. V Evropě se ke zpracování hedvábí přistoupilo vědecky v rámci výzkumných center v Bulharsku, Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích. Šlechtění a výroba byly vylepšeny, objevily se lepší odrůdy bobulí a kmenů bource morušového, vyvinuly se nové nástroje na práci. Sýrie poznala hedvábí díky trasám obchodních karavan směřujících do Evropy neboli takzvané Hedvábné stezce, protože se v ní stýkala její pozemní a námořní trasa. Díky vhodným podmínkám pro chov bource a pěstování morušovníku, který je základem jeho potravy, se Sýrie stala jednou z historicky proslulých zemí pro výrobu hedvábí od prvního století po Kristu až do dvanáctého století. Byla hlavním centrem hedvábnického průmyslu a obchodu a ve své době předčila evropské a asijské země, a to až do poloviny dvacátého století. Sýrie byla proslulá různými druhy brokátových látek, brokátů, výšivek, šatů a kapesníků. Tkanina známá jako damašek je druhem luxusní látky vyrobené z přírodního hedvábí, zlatých a stříbrných nití. Má velmi dlouhou historii a umění její výroby se předávalo z generace na generaci. Zúčastněné rodiny měly recept, jak látku vyrobit, uspořádat a utkat atraktivním způsobem bez chyb a vad. Základem šatů královny Alžběty II, které upoutaly pozornost v roce 1947, byla damašková brokátová tkanina. Anglický palác tehdy zaslal syrskému velvyslanectví v Londýně zvláštní žádost o poskytnutí kusů slavné damaškové látky pro návrh královniných svatebních šatů. A skutečně, speciálně pro ni byla zaslána vyšívaná látka s názvem “Zamilovaní ptáčci”, která je tkaná v bílé barvě a zdobená zlacenými kresbami ptáků. Návrhář Norman Hartnell přetvořil 12 stop dlouhé kusy látky zaslané z Damašku v nádherné šaty s límečkem ve tvaru srdce, nízkým pasem bez pásku a dlouhou sukní sahající až na zem s krásnými výšivkami růží. Za zmínku také stojí, že ženy v Sýrii tvořily asi 90 % pracovní síly v hedvábnickém odvětví.

Čeho se přesně týká projekt obnovy chovu bource morušového? Kde se vzala jeho potřeba?

Pěstování moruše šlo v současné Sýrii výrazně dolů a výroba poklesla v důsledku nahrazení pěstování bobulí jinými plodinami, chov bource se omezil na jednu sezónu, nebylo možné dovážet jeho vajíčka, pokračovalo se v tradičním způsobu chovu s nedostatkem místních odborníků a s velkou konkurencí v oblasti průmyslového textilu, s obtížemi při uvádění na trh a s vysokými náklady. Chov bource morušového se soustřeďuje v guvernorátech Latákíja, Tartús, Hamá a Homs a výroba je koncentrována v Damašku a Aleppu. V roce 1856 dosahovala produkce hedvábných kokonů přibližně 8000 tun, z toho 5000 tun bylo určeno na vývoz. V roce 1913 dosahovala produkce 6000 tun kokonů. V roce 1943 byl vydán legislativní dekret č. 30 upravující oblast hedvábnického průmyslu a serikultury. V letech 1963 – 1980 byla hedvábnická továrna v oblasti Drajkíš přidružena k ministerstvu zemědělství a v roce 2003 byl na základě usnesení č. 58 vydaného ministrem zemědělství založen projekt rozvoje včel a hedvábí. Následujícího roku vydalo ministerstvo průmyslu usnesení č. 156 obsahující standardní specifikace pro hedvábí a marketing kokonů. V roce 2007 bylo schváleno přistoupení Sýrie k Mezinárodnímu institutu pro hedvábí se sídlem ve francouzském Lyonu. V roce 2016 zahájilo ministerstvo zemědělství státní projekt na oživení chovu bource morušového v období 2017 – 2026, na který se ptáte. Tento projekt bude realizován ve třech fázích zahrnujících mimo jiné obnovu infrastruktury a šlechtitelských center a produkci sazenic bource morušového a jejich pěstování v chovných oblastech. Také ministerstvo zemědělství v současné době prostřednictvím svých center sleduje výběrová řízení na získání vajíček bource morušového a chová bource do třetího larválního věku, poté je zdarma distribuuje chovatelům. Vedle toho ministerstvo dohlíží nad šlechtitelským procesem, zajišťuje sazenice morušovníku a stará se o jejich vysazování v lesních lokalitách v blízkosti chovatelů, poskytuje automatická a ruční zařízení na pomoc chovatelům při zpracování kokonů, realizuje školení pro chovatele a techniky se zájmem o hedvábí, dále dotuje sumu 2000 syrských liber na kilogram kokonů a pracuje na dovozu vajíček bource morušového z Koreje nebo Japonska. Pokud máme balení vajíček o hmotnosti 12 gramů, potřebujeme místo pro chov o rozloze 20 metrů čtverečních a 600 kilogramů listů moruše, aby výsledkem bylo 35 kilogramů hedvábných kokonů, což je ekvivalent čtyř až pěti kilogramů přírodního hedvábí.

Dosud jste hovořila o výrobním procesu, ale máte nějaký plán pro uvedení zboží na trhy, ať již domácí či zahraniční?

Musíme participovat na domácích i zahraničních veletrzích, koordinovat činnost s mezinárodními organizacemi, jež se zabývají hedvábím, musíme se zabývat možnostmi využití bource morušového v jiných oblastech, rozšiřovat serikulturu v různých syrských regionech, a vypracovat integrovaný vědecký program zahrnující realizaci šlechtitelských programů bource morušového s cílem dosáhnout co nejlepších výsledků. Také se musíme zabývat možnostmi domestikace jiných druhů pro chov a získávání hedvábí, případně nalezením kvalitních rostlinných alternativ pro šlechtění.

Paní inženýrko, děkujeme za milé přijetí a poskytnuté informace. Přejeme vašemu projektu úspěch a věříme, že hedvábnický průmysl v Sýrii naváže na svoji někdejší slávu.

Děkuji.

Vyjádření paní Rustam zaznamenal a krátkou reportáž pořídil náš damašský korespondent Júnus an-Násir.