Rozhovor: S Rudolfem Kvízem o demokratickém konfederalismu, Abdullahu Öcalanovi a „jeho“ PKK

V rámci našich nepravidelných rozhovorů s odborníky na problematiku, starší i novodobou historii či aktuální geopolitické trendy Blízkého a Středního Východu nabízíme další obeznámení s hnutími usilujícími o větší samostatnost kurdských území. Tentokrát jsme si dali dostaveníčko s Rudolfem Kvízem, abychom blíže prozkoumali ideologická východiska Strany pracujících Kurdistánu, tj. PKK.

Zatímco v našem minulém rozhovoru jsme se kurdskou problematikou zabývali poněkud obšírněji, dnes se detailně podíváme na Stranu pracujících Kurdistánu (PKK) a ideologii apoismu formovanou jejím vůdcem Abdullahem Öcalanem. Můžete našim čtenářům PKK stručně charakterizovat?

PKK je politicko-vojenská organizace, jež vznikla v sedmdesátých letech dvacátého století coby nejambicióznější a nejradikálnější projekt Kurdů v Turecku s cílem dosáhnout osvobození Kurdistánu. Kořeny PKK lze hledat v turecké levici, která po vojenském převratu v roce 1960 zažívala svůj rozkvět. Nový armádní režim tvrdě útočil na radikálně pravicová uskupení, zatímco pro levici se poprvé v tureckých dějinách otevřelo poměrně široké pole působnosti. Vznikaly první autentické sociálně demokratické a komunistické strany. Tehdy také byla ustavena turecká pobočka Bárzáního Demokratické strany Kurdistánu (KDP), coby první otevřeně prokurdská strana v Turecku. Ta ovšem nikdy nezasáhla výrazněji do tamního politického diskurzu. Sama PKK vznikla formálně až v roce 1978, nicméně její základy byly položeny již o pět let dříve. Tehdy politický aktivista Abdullah Öcalan, čerstvě propuštěný z tureckého vězení, v němž pobýval pro účast na ilegálních demonstracích, založil spolu se svými třinácti soudruhy jakousi zárodečnou studijní skupinu, která začala formovat ideologickou bázi budoucí strany a opatrně ji propagovat. Öcalan, který se předtím angažoval v levicovém studentském svazu ADYÖD (Asociace ankarského demokratického vysokoškolského vzdělání), byl původně klasickým komunistou a sympatizantem Turecké lidově osvobozenecké strany-fronty (THKP-C). V rámci nově vzniklé skupiny, jejíž dominantní postavou se Öcalan stal od samého počátku, se však záhy začala utvářet svébytná a velmi specifická ideologie. Pro tu se používá termínu apoismus podle Öcalanovy přezdívky „Apo“. Jak sám název napovídá, jedná se o ideologickou soustavu vycházející z myšlenek jednoho muže. Přestože v průběhu let tato ideologie prošla zásadní modifikací a sám Öcalan zůstává od roku 1999 v tureckém vězení, o jeho úloze šéf-ideologa PKK nebylo nikdy pochyb. Apoismus rovněž jako svoji ideologii převzala některá další kurdská uskupení mimo hranice Turecké republiky. Jedná se především o Stranu demokratické unie (PYD) v Sýrii, Stranu za svobodný život v Kurdistánu (PJAK) v Íránu a Stranu demokratického řešení v Kurdistánu (PÇDK) v Iráku. Všechny tyto strany jsou spolu s PKK formálně sdruženy v zastřešující organizaci Unie komunit Kurdistánu (KCK)

Co byste označil za hlavní milníky historického vývoje PKK od jejího vzniku do současnosti?

Vývoj PKK bych rozdělil do několika fází. V první fázi v letech 1973-1978 probíhala ideologická profilace a budování organizační základny. Skupina fungovala v podzemí a velmi opatrně rozjížděla svoji propagaci. Sympatizanty získávala převážně na bázi osobních setkání či sporadických letákových kampaní. S konkurenčními tureckými a kurdskými levicovými skupinami se fyzicky střetávala v rámci pouličních bitek. Druhou fází jsou léta 1978-1984, tedy období od oficiálního vzniku PKK po vyhlášení „kurdského povstání“. Byla to silně turbulentní a násilná doba, zvláště v období po vojenském puči v roce 1980. PKK tehdy čelila brutálním represím, Öcalan byl ještě před samotným pučem nucen odejít do Sýrie. Byla navázána spolupráce s některými radikálně levicovými uskupeními, mimo jiné s Lidovou frontou pro osvobození Palestiny (PFLP) a Arménskou tajnou armádou pro osvobození Arménie (ASALA), v jejichž táborech v libanonském údolí Biká získali militanti PKK vojenský výcvik. Třetí fází jsou léta 1984-1999, tedy od začátku povstání po Öcalanovo zadržení. Byla to mimořádně brutální fáze, v níž násilí erodovalo na všech stranách s největší intenzitou a nechalo za sebou tisíce obětí. PKK působila především ze syrského území do doby, než ji v roce 1998 syrský prezident Háfiz al-Asad vypověděl. Poté se přesunula do severoiráckého Qandílu, kde si v horách vybudovala svoji základnu. Třetí fáze končí zadržením Öcalana tureckou tajnou službou MIT v keňské Nairobi. Čtvrtá fáze mezi lety 1999-2004 je obdobím příměří. PKK tehdy prodělala rozsáhlou organizační i ideologickou krizi, několikrát se dokonce přejmenovala, aby se nakonec vrátila zpět k „osvědčené značce“. Pátá fáze v letech 2004-2012 se nesla ve znamení obnovených bojů, které utichly na podzim 2012, kdy turecká vláda zahájila tajné rozhovory s Öcalanem. Během šesté fáze v letech 2013-2015 probíhal mírový proces a obě strany jevily vůli k určitým ústupkům. To bylo přerušeno v létě 2015 obnovením bojů mezi PKK a tureckou armádou, jež v podstatě trvají dodnes. Aktuálně lze konstatovat, že je PKK ve velmi dobré bojové kondici a skoro každý týden přicházejí videa a zprávy o akcích proti jednotkám turecké armády. Samozřejmě se jedná o asymetrickou, partyzánskou válku, v níž PKK tahá za kratší konec provazu, nicméně na této úrovni se jí daří držet se po vojenské stránce ve vynikajícím stavu.

Kde PKK bere prostředky na financování své vojenské kampaně a dalších aktivit? Lze určit dominantní zdroj jejích peněz?

V různých vývojových stádiích se to lišilo. Od sedmdesátých do devadesátých let byla hlavním zdrojem podpora ze strany státních aktérů. PKK dostávala peníze od řady států, kterým z různých důvodů leželo Turecko v žaludku. Byla to například Arménie, Řecko nebo jižní Kypr. Podpora šla pochopitelně také ze Sovětského svazu, potažmo Ruska. Mimochodem Rusko dodnes na rozdíl od západních zemí oficiálně nepovažuje PKK za teroristickou organizaci. Dále PKK v určitou dobu dostávala podporu z Íránu, na jehož území operovala. Nejvýznamnějším podporovatelem byl ale především režim Háfize al-Asada v Sýrii, kde Öcalan nalezl na devatenáct let útočiště do doby, než se jej Asad v roce 1998 zbavil.

A co nestátní zdroje? Hodně se hovoří o obchodu s drogami…

V momentě, kdy na konci devadesátých let finanční podpora ze strany států víceméně vyprchala, musela PKK hledat alternativní zdroje financování. Samostatnou a velmi kontroverzní kapitolou jsou právě drogy. Existují kolem toho rozporuplné verze, k nimž se člověk přiklání většinou podle svých sympatií či antipatií vůči PKK. Od naprosté bagatelizace po extrémní zveličování.  PKK bezesporu kontrolovala íránsko-iráckou hranici, kterou proudí tzv. Balkánskou cestou do Evropy většina heroinu z Afghánistánu a Pákistánu. Pašeráci bezesporu PKK platí určitý objem peněz coby „revoluční daň“, o její výši však můžeme pouze spekulovat. PKK rovněž údajně danila pěstitele konopí přímo v Kurdistánu. Zároveň měla díky svým aktivitám vždy silné postavení v rámci diaspory, především ve Francii, Německu a Belgii. Velkou část fyzické distribuce heroinu v Evropě kontrolovaly kromě albánských gangů také gangy turecko-kurdské. Nicméně, jak jsem řekl, vše je především v rovině spekulací. Konkrétních důkazů je relativně pomálu vz hrapi k�zatevřském� charaktu a kurds�ci diaspo ila předevšíu kmřinálnícK st Akr), v jším�rám.i, N, kter�u zh gang�. PK� určvn�e financova,ou čásm ze sympati,ou čásm d vyončostaěs,ou čásae sn vecenula b roálnľ v pa ob�y „revoluční �lnce“V vždz kdo bylochozevřs�at, žs�le P,je obdtrně jakR�revolučn�ozbzdrojinézd�y�. lumb�nieFARC)ch, pojobila přímdoé distribuc� dr�m. Ta ovšemavenÛ prch�trakéTvrbozen�typuat, ž. PK� kontržuj80%�m škktertohtrhodu se heroeím vd západn  Evropmi, Ta ovšek p�jádoT v� kaž�ím přáp�tě p�mrpuště�at. PK� je rovně�obviňčov�asm a ilegálnhylo p�v�p�tčstvs�atbuď�z cobm aktání organst�or,ko nebvatě, ylo p�v�p�tč�me áníMednoht Kurdba, zvláště v, Němeců, kterýp, o jšicm přobchod� pohsela PK� postitby se á čas�n�ednory, plat�, pomla zp�trn�K zaut� o nzist�m.i,euv�měopitein�mnehostvs�em peněK je pomlm PKKpochrana vi dias p�ch vrovatí v rámc různýcfundrai usiojovýco akc. Roručn�jdeem o �zdtíki mionng�euyprDobvoř�jazykojov� v� řnouat, ž. PKK je podporov�asbvněnovýmt Kuopy �e�trn�byznysmomng�ur�sšt�m ze sympati,oceho�K ju-miormáln�kou čáism nšich n poch�lně prdoba,lř�jazykojov�� řnouat, žu čását�l je podpany ve v nucá.em Mš�byznysou a nec šal mtou pro���ylu s P,ů tmi rzněj, p platšay „revoluční daň�il.