Nejen sankční režim, ale i jím do značné míry působené monetární výzvy, motivují jak syrskou vládu, tak obyčejné Syřany k tomu, aby stále více ekonomické hodnoty přesunovali do hmotných statků disponujících větší či menší likviditou. Tento částečně „barterový“ přístup má nicméně svá pozitiva v tom, že těžiště tvorby takové hodnoty se stále víc přesouvá na domácí půdu.
- Již před konfliktem byla Sýrie plně soběstačná v potravinářském, oděvním a z velké části i drobném průmyslovém sektoru
- Nyní posílila role drobných průmyslových výrobků, které se nevyplatí dovážet, stejně jako pokročilejších technických řešeních
- Místní výroba tak stále víc supluje buď cenově nedostupnou, nebo sankcemi zkomplikovanou zahraniční produkci
