Andrej Babiš po prohrané prezidentské volbě potvrdil, že jeho dalším, „náhradním“ cílem je premiérský post, resp. vítězství ANO v parlamentních volby. Je-li tomu tak a vydrží-li rozhodnutí i drajv po celé do nich zbývající (a ne vyloženě krátké) období, bude muset Babiš počítat se třemi hlavními neznámými (resp. proměnnými, které mu mohou buď hrát do karet, nebo se postavit proti němu):
1. Ekonomická situace: pokud se bude vlivem více okolností nadále zhoršovat, bude takový vývoj představovat pro Babiše vítaný argumentační kapitál. Ať již jde o téma zadlužování (kdy současná vláda v ničem nezaostává za obdobím ANO, spíš naopak), (ne)zaměstnanost (kdy lze čekat krachy dalších podniků, propouštění apod.) či další zdražování (ať již jako symptom inflace, tak jako důsledek obecnějšího globálního vývoje, zejména na trhu surovin). Zvláštní význam může nabrat vztah k ČNB, a to jak ze strany státu (vlády apod.), tak právě ze strany opozice (zejména tedy ANO, resp. Andreje Babiše).
2. Bezpečnostní situace: zde zejména vývoj na Ukrajině. Ač je samozřejmě nesmysl, že by „generál vyhlásil mobilizaci“, zůstává faktem, že „harmonie sfér“, kterou vytvoří jak s vládou, tak s podobně naladěnými politiky (nejen) v regionu, bude mít za důsledek atmosféru „podpůrnosti“ většího zapojení ČR do konfliktu, a odtud je již jen krok k usnadněné facilitaci takového zapojení. Pokud by se negativní dopady rusko-ukrajinského střetu měly jakkoli výrazněji propsat do bezpečnostní situace (ale i třeba jen nálad společnosti apod.), bude to pro Andreje Babiše nepochybně představovat další „předvolební“ kapitál. Jako v předchozím bodě zůstává i zde nicméně související (základní) otázkou, jak dlouho bude daný konflikt (resp. s ním spojená stresová atmosféra) trvat (tj. zda například neskončí dřív, než ještě pořádně začne předvolební kampaň, a zda takový vývoj v daném případě nepřinese politické body spíš stávajícímu „mainstreamu“).
3. Politická podpora: i pokud by se smysl obou výše uvedených bodů naplnil, existují zde mimo ANO a Andreje Babiše stále dva další hlavní proudy, které s v nich popsaným vývojem budou politicky pracovat. Jde zejména o SPD (a podobně naladěné politické frakce, např. DSSS apod.) a dále spontánní projevy lidové nespokojenosti, které bych (aniž to myslím jakkoli pejorativně) označil jako „ulici“. Zde doposud čelí Babiš dvěma základním výzvám: na jedné straně sám neprojevil vůli jakkoli víc dané proudy integrovat či s nimi spolupracovat (SPD mu může přejít potenciálně diskreditační, ulice zatím nepřehledná, oba proudy „protievropské“ apod.), tj. chce-li počítat s jakoukoli větší podporou předpokládatelně „nespokojené“ části národa, bude tento postoj s největší pravděpodobností muset nějakým způsobem přehodnotit. Stejně tak ovšem z druhé strany – ani SPD, ani ulice (která do značné míry vnímá a jedná „intuitivně“, tj. v zásadě ve stylu „jsi buď rovnej, nebo křivej“, jsi buď „náš, nebo ne“) nechovají k Babišově stále spíše systémovému (elitářskému, sofistikovanému apod.) hnutí přehnané sympatie.
Zatímco tak první dva body představují pro Babiše a ANO spíš sázku do loterie, která, vyjde-li, bude pro něj dál znamenat především „pasivní“ hraní si se vstupy (řízené komentování vládních chyb a dalších případných nesnází), je třetí bod hlavně záležitostí zručné diplomacie – rámované především nutností zachovat svou systémovost pro své tradiční voliče i v případě, že se stane „tátou“ části „nesystémových“ elementů, stejně jako potřebou vybalancovat svou roli v tomto ohledu především s ohledem na SPD. Pokud se mu to podaří (resp. pokud se vyplní vše zde uvedené), může z takto vytvořeného celku vzejít skutečný konkurent stávající koalice; cesta to nicméně bude značně trnitá a lemovaná i dalšími neznámými. Jejím vyústěním tak kromě přesvědčivého sněmovního vítězství může být i naprostá neutralizace nejen ANO, ale i zmíněných „antisystémových“ proudů, tak klasický český politický guláš, resp. předvolební bramboračka.
Ondřej Krátký, Rebuildsyria.cz / Dealtrade Group
