Opravit, nebo zbourat? Takové myšlenky Čeňka v poslední době hodně trápily. Někdo říká, že nejlepší je úplně nový dům a navíc na pozemku, který si sám vybereš a koupíš (všechno máš takříkajíc „pod kontrolou“, nic nemusíš opravovat, vše za tebe udělá firma apod.), jiný zase, že ideální je najít dobře použitý dům, který navenek možná vypadá neatraktivně (a proto je i nižší cena), ale opravit je ho snadné a ve finále to vše vyjde levněji (navíc odpadají starosti se sháněním různých povolení – protože logicky tam, kde už dům stojí, úřady stavební povolení zkrátka vydat musí apod.).
Čeněk se zabydloval a chystal rodinu. Někdy si připadal jako vrabčák, na něhož, sotva vylétl z hnízda a ještě před tím, než stačil naplno zažít opojný pocit svobody, dopadl život se vší svou tíhou a povinnostmi! Však to také barvitě přátelům popisoval: To je šílené – sotva jsem z domu, ještě jsem si ani nestihl užít a už stavíme! Jenom jak na to a hlavně abychom se z toho nakonec nezbláznili!
Čeněk rád věci analyzoval a rozebíral do nejmenších detailů. Občas se v nich ale také pěkně zamotal. Jako právě nyní, ze samého sledování pořadů o bydlení, stavění, přestavování a budování už se mu řádně kouřilo z hlavy.
Někdo zase říká, přemýšlel jednou nad ránem, že nejlepší je možná nejdřív vše a) vyklidit, stěny b) obrousit na mrť, starý nábytek c) vystěhovat a vyhodit a prostě celý vnitřek (a kde je zahrada, tak klidně i vnějšek) prostě „očistit“, aby se tak nějak začínalo od znova, aby byl zároveň přehled o tom, co kde je, tedy vlastně není, ale hlavně co by tam pak mohlo být, kam by co mohlo přijít apod.
Čeněk měl někdy rád dramatické paralely: On ten dům pak bude tak trochu jako Fénix, jako bájný pták, který sám sebe (zde tedy rozuměj vnitřek a vše, co je v něm) spálí (rozuměj: vyhodí) a z toho popela (tedy té vnitřní prázdnoty, která je ale zároveň přehledná a čistá) se zrodí nový Fénix (tedy vlastně ta rekonstrukce).
Čeněk měl někdy problém rozlišovat mezi vlastními vizemi a skutečností: Není to vlastně tak, že obnažováním toho domu svlékám i kus sebe sama? Není to tedy vlastně i tak, že stavbou či doplněním domovního skeletu naopak já obnažuji svou duši – tedy v tom smyslu, že svým vkusem, který vyplývá ze zařizování a vybavování, ukazuji jaký jsem? A nemůže to nakonec být i tak, že tím svým obnažením té rekonstrukci vlastně i pomohu a ona bude – tímto mým přiznáním – probíhat o poznání rychleji a pohodověji, či dokonce jaksi „magičtěji“, tedy i s možným zázrakem a pomocí bohů, konstelací osudu či hvězd…?
Když potom kolem čtvrt na šest ráno probíhal zcela nahý Čeněk kolem dělníků, kteří na zastávce čekali na autobus na ranní směnu, resp. o pár minut později, když jej zadržela (a do hnědé plstnaté deky zabalila) přivolaná policejní hlídka, bylo zřetelně slyšet, jak volá: Jsem Fénix, jsem bájný pták! Jen co jsem vylétl z hnízda, jdu se spálit, aby na mém místě vyrostl krásný nový dům, který se vevnitř sám vybaví!
Dalibor Šanc je specialista na finanční trhy a příležitostný autor. Mezi jeho záliby patří dějiny Osmanské říše se zvláštním důrazem na kulturu, umění a společnost států bývalé Jugoslávie v období pozdního středověku, podobně jako typologizace pískovců, mramorů a žul. Ve volném čase se věnuje letům v aerodynamických tunelech, potápění na Jadranu či venčení své smečky shiba-inů.
