Říkat, že „Putin je vyřízený“ a „nedá se mu věřit“, je vidět jen část celé skutečnosti. Pohled, v čemž se odráží něco, co lze právem nazývat západním etnocentrismem – jinými slovy přesvědčení, že Západ je i nadále středem světa a konstantou, od které se odvozují a jíž se měří všechny další jevy.
Zatímco mezi Ruskem a Ukrajinou běží horká válka, probíhá mezi EU a Ruskem ani ne tak válka energetická, jako spíš širší ekonomické rozkmotření. Ačkoli Evropa poukazuje na krach ruského hospodářství, který je dle ní div ne na spadnutí, má v tomto boji sama poněkud složitější pozici: dražší vstupy budou ještě víc limitovat odbytiště jejích již tak drahých – a nikoli nenahraditelných – výrobků. Rusku naproti tomu stačí, když se naplno stane tím, jak ho posměšně nazývali američtí prezidenti – tedy benzínkou vybavenou armádou.
Hlavní produkty této benzínky (tj. nejen ropu, ale i plyn, přírodní suroviny a dílčí výrobky) jsou přitom v nabídce pro celý svět (tedy kromě těch zákazníků, kteří je ostentativně odmítají nebo kterým jsou z podobných / recipročních apod. důvodů upřeny).
Za této situace tak nejde jednoduše říci, že (jen) „současná zima rozhodne“ – tj. že buď nevydrží Evropa, nebo Rusko. Hodně ostatně pomůže právě oproštění se od etnocentrismu a pohled na věc jednoduše tak, že před sebe místo mapy Evropy položíme mapu Ruska.
Na ní se názorně ukazuje, že zatímco ukrajinský konflikt je pro něj stále jen okrajovým jevem (přičemž jeho obchodním partnerem je v zásadě celý svět), je fakt zvýšené ceny vstupů (a tedy i nižší konkurenceschopnosti) v Evropě jevem systémovým, celoplošným.
Co tak skutečně rozhodne, je míra, s jakou se bude Rusko schopno skutečně plně integrovat do uskupení typu BRICS či Šanghajská organizace pro spolupráci apod., jak bude přispívat jejich dynamizaci, a tím si tedy vytvářet potřebné pojistky (včetně zdrojů pro fungování domácí ekonomiky).
Podobně tak u Západu nejen to, do jaké míry bude transatlantické partnerství schopné nabídnout Evropě skutečně životaschopnou alternativu k ostatním trhům v případě razantně zvýšených cen evropských výrobků, ale i to, do jaké míry bude vůbec „kolektivní Západ“ schopen nabídnout atraktivní alternativu národům „druhého světa“ – pokud se ty skutečně „natvrdo“ rozhodnou řešit si své záležitosti v co nejmenší závislosti na něm.
Ondřej Krátký, Rebuildsyria.cz / Dealtrade Group.
