V rámci určité „národní“ racionalizace šoku způsobeného stažením zahraničního, zejména saúdského kapitálu ze země po roce 2017, se libanonské vedení stále jakoby spoléhá na „zázrak“ v podobě zahraniční pomoci či „náhlého zbohatnutí“ například ze zásob plynu poblíž jeho pobřeží. Realita je však složitější a zdá se, že je na čase začít uvažovat především o tom, jak do země přilákat zahraniční investice, stát se spolehlivou „adresou“, a takto postupně stabilizovat ekonomiku.
- Výnosy z šelfového plynu budou možná i desetkrát menší, než se předpokládalo; a to jen za předpoklad, že se začne těžit, což zatím není jasné
- Země je masivně zadlužená a je prakticky vyloučené, že by dosáhla na rozsáhlejší zahraniční půjčky; i ty by primárně padly na obsluhu dluhů
- Hlavním zdrojem příjmů tak zůstává mizivý export, zejména zemědělské produkce; následován pak remitendami od krajanů v cizině
