Dějinné paralely většinou pokulhávají, přesto si jednu nedopustím. Stále víc se totiž zdá, že genocida muslimů probíhá paralelně s tím, jak sami muslimové začínají upevňovat svou pozici v jiných než původních teritoriích. Tímto víc, než cokoli jiného připomínají proces, který před stoletím absolvovali židé.
Celkem běžně zažitá představa, že židé dostali tzv. Izrael „za odměnu“, resp. jako kompenzaci za vytrpěná příkoří apod. je v něčem pravdivá, časově ale zavádějící. Alespoň po několik let paralelně totiž probíhaly minimálně tři procesy souběžně: židovská emigrace do Palestiny, židovská emigrace do USA (popř. jinam do zahraničí) a represe vůči židům ze strany nacistického Německa. Poslední proces byl kratšího trvání, první dva jmenované byly (od příchodu obrozeneckých myšlenek i do zejména evropské židovské komunity) víceméně souběžné. Možná o něco intenzivnější byla nejprve, popř. v období před a během 2. světové války, emigrace do USA, po válce pak naopak do Izraele.
Během 2. světové války – což je stav do určité míry odpovídající chaosu dneška či posledních let – probíhaly nicméně všechny 3 procesy zároveň. Přestože bylo do popředí vysunuto strádání celé židovské komunity (později známé pod pojmem „šoa“, popř. „holokaust“), docházelo paralelně s tím k obrovskému posilování jejího globálního vlivu – ať už v USA, nebo v Palestině. Tam již od dvacátých let 20. století směřovalo veškeré hlavní úsilí nových imigrantů, olim, k vytvoření vlastního státu. To samé se týká poválečné Evropy. V některých jejích částech (v zásadě bez ohledu na kapitalismus nebo socialismus) byl odkaz holokaustu povýšen prakticky na roveň náboženství – minimálně co do jeho nedotknutelnosti a společensky si naordinované potřeby kolem něj našlapovat po špičkách.
Momentálně podle mě dochází k podobné situaci. Na jedné straně jsou latentně genocidální eliminace muslimského obyvatelstva na Blízkém Východě (či MENA) v posledních cca 20 letech téměř denní rutinou. Paralelně ovšem roste celosvětový vliv muslimů – ne-li v hlavní opěrné baště židovské komunity, tj. v USA, pak alespoň v některých globálních organizacích typu Spojených národů, jejich pod-divizí apod. Zároveň však i v jejich dle všeho novém domově – „staré“, tj. v první řadě západní Evropě.
I zde jsme tak svědky minimálně dvou souběžných procesů – na jedné straně nám masové násilné eliminace muslimských populací v podvědomí vytvářejí jejich obraz coby novodobých mučedníků, na straně druhé ovšem ta samá komunita začíná ve vybraných částech Západu ovládat veřejný diskurs. Tedy i právo na to, o čem se bude smět diskutovat a jak, popř. co bude tabu.
Společnosti jako je ta britská nebo německá si tak se zvláštním, sebemrskačským zalíbením na sebe ušily další bič orwellovského kodexu, na jehož dodržování i vymáhání jsou dle všeho už celí natěšení. Jak se věci vyvinou po přijetí migračního paktu u nás, je ve hvězdách.
Skutečností nicméně zůstává, že neschopnost vidět přes mediální fokus širší souvislosti a hlavně – stejně jako jakákoli jiná kulturní komunita, a to včetně židovské a muslimské – myslet v první řadě na sebe, na vlastní civilizační okruh, může vést k chybám, jejichž náprava bude rozhodně složitější než vstup do situace jimi způsobené. Pokud je nicméně kořennou příčinou takového stavu blahobyt a pohodlnost, které vedly ke zhloupnutí a ochabnutí instinktů západního člověka, není se vlastně ani co divit tomu, bude-li cesta z tohoto stavu ven o poznání trnitější – a to samozřejmě jen za předpokladu, bude-li někdy v budoucnu taková cesta ještě vůbec možná.
Ondřej Krátký: Absolvent orientalistiky a etnologie na ZČU v Plzni. Zakladatel a CEO obchodně-zprostředkovatelské a konzultační firmy Dealtrade Group. Od roku 2009 jako externí konzultant převážně českých a slovenských firem na Blízkém Východě. Autor monografie „Blízkovýchodní internacionála: Milníky šíitské aktivizace ve 20. století“. Zakladatel serveru „Rebuildsyria.cz“ – přispěvatel, redaktor, autor designu a fotograf. Autor řady novinových článků a specializovaných statí pro různá online média.
