Západ a Rusko jsou dle všech indicií ve stadiu, kdy není stran Ukrajiny jakákoli dohoda možná. Západ z tvrdohlavosti obviňuje Rusko, i v západních řadách jsou však tací, kteří z (cílené?) neústupnosti viní Západ, resp. USA / Washington.
Zatímco podrobnou či „vše řešící“ dohodu lze v dohledné době očekávat jen velmi těžko, určité výchozí body, v nichž se Západ i Rusko mohou potkat již nyní, přesto identifikovat lze.
Daný bod se oproti většinou konkrétním obsahům klasických dohod nachází velmi vysoko, v poměrně obecné až abstraktní rovině. Na druhé straně se v podstatě rovná největšímu rámci, jímž lze nejen vyjádřit povahu aktuální (ne)důvěry, ale do nějž lze i pojmově zaobalit celý současný stav vzájemných vztahů – a tím jej nejen „slovně definovat“ a pochopit, ale dát tak i šanci dalšímu pozitivnímu vývoji.
Na základě určité znalosti obdobných deklarací bych si dovolil odhadnout, že klíčová formulace by se nacházela hned v prvním (či jednom z prvních) odstavci / článku a zněla by přibližně takto:
Obě strany (memoranda[1]) se shodují na tom, že uznávají objektivní existenci té skutečnosti, že
- Západ nevěří Ruské federaci v tom, že to, co (nejen) stran Ukrajiny řekne, se bude shodovat s tím, co následně (ne)udělá;
stejně jako té skutečnosti, že
- Ruská federace nevěří Západu v čistotě jeho úmyslů stran expanze jeho klíčových struktur na Ukrajině, resp. v (ne)existenci jeho vůle k integraci Ukrajiny do těchto struktur.
Na základě uznání těchto skutečností projevují obě strany vůli k další dohodě, ideálně a dle možností obou stran spočívající v první řadě v nezaujaté, objektivní a věcné diskusi o příčinách toho, proč vzájemné vztahy a míra (ne)důvěry došly do výše popsaného stavu.
Výše uvedené není nějakým návodem ani doporučením – jde jen o co nejnázornější ilustraci toho, kde se zhruba nachází současný stav, resp. toho, odkud (až) by bylo třeba začít, pokud by na obou stranách byl zájem klubko vzájemného nepochopení, lží a animosit rozmotat.
Jak bylo uvedeno, situace je natolik vypjatá a strnulá, že se v žádném případě nepohybujeme (ani náznakem) na poli jakýchkoli konkrétností – i s vypětích všech sil a vůle si můžeme dělat naděje maximálně na dosažení alespoň takové úrovně, na níž bude panovat zcela nejelementárnější shoda.
Je zároveň příznačné, nakolik je taková „elementární shoda“ vzdálená od (byť jen) prvního náznaku konkrétnějšího obsahu. Na druhé straně je proto, aby se výhledově nějaká smlouva vůbec nějakým konkrétním („konvenčním“) obsahem mohla začít plnit, třeba někde začít.
Za současné situace nicméně vidím jako jediné body, od nichž by taková nultá „re-startovací“ linie mohla vést, právě ty (dvě) linie „shody (na nepříjemných skutečnostech)“, které jsem, společně s naznačením možné další cesty (tj. chladné, rigorózní a co nejvíc odosobněné analýzy příčin současného stavu) naznačil výš.
[1] Za současného stavu věcí a úrovně vzájemných vztahů „memoranda“ určitě spíš než „smlouvy“.
Ondřej Krátký: Absolvent orientalistiky a etnologie na ZČU v Plzni. Zakladatel obchodně-zprostředkovatelské a konzultační firmy Dealtrade Group. Od roku 2009 jako externí konzultant převážně českých a slovenských firem na Blízkém Východě. Autor monografie „Blízkovýchodní internacionála: Milníky šíitské aktivizace ve 20. století“. Zakladatel serveru „Rebuildsyria.cz“ – přispěvatel, redaktor, autor designu a fotograf. Autor řady novinových článků a specializovaných statí pro různá online média.
