Reportáž: Nová socha Ježíše Krista v Sajdnájá

Před sedmi lety 14. října 2013 byla na vrcholu Cherubínské hory u města Sajdnájá vztyčena masivní socha Ježíše, jež se svými 12,3 metry představuje největší sochu Krista na Blízkém východě. Místo nebylo vybráno náhodou. Sajdnájá je jedním z nejstarších křesťanských měst v arabském Orientu, které získalo celosvětový věhlas pro svoji krásnou přírodu, a především pro významné křesťanské svatostánky, které se v něm nachází. Město posazené v pohoří Qalamún leží 30 kilometrů severozápadně od syrské metropole Damašku a zhruba 40 kilometrů od syrsko-libanonské hranice. Slovo Sajdnájá je aramejského původu a může odkazovat k fénickému bohu lovu Sajdúnovi, či jednoduše znamenat místo, v němž probíhá lov gazel. Velmi pravděpodobně se název Sajdnájá tak či onak vztahuje ke zdraví. Podle některých jej ale lze přeložit také jako „Naše Paní“, pod čímž se nerozumí nikdo jiný než Panna Marie, matka Ježíšova.

Počet obyvatel Sajdnáji bývá odhadován na 15 tisíc, přičemž většinu z nich tvoří křesťané různých denominací, včetně katolíků, pravoslavných, syrijců (jakobitů) či evangelíků. Město a jeho okolí nabízí řadu kvalitních hotelů, restaurací a parků pro početné návštěvníky z arabských i nearabských zemí, kteří přicházejí coby poutníci účastnit se náboženských obřadů, či jako turisté, kteří zde chtějí strávit příjemné dny volna.

Význam Sajdnáji nelze přecenit, zvláště hovoříme-li o Orientu a křesťanském světě. Jde o prastaré město, které je domovem řady skvostných památek, mezi nimiž je i jeden z nejvýznamnějších křesťanských svatostánků vůbec, klášter Panny Marie ze Sajdnájá. Ten dle tradice dal vystavět na nejvyšším vrcholku města byzantský císař Justinián v roce 547 a od té doby je nepřetržitě místem mnišského života. Dle části křesťanů je klášter Panny Marie ze Sajdnájá druhým nejdůležitějším svatostánkem na světě hned po chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Dnes v něm žije kolem stovky řeholnic a lze v něm nalézt knihovnu obsahující stovky vzácných knih a rukopisů.

Nedaleko kláštera Panny Marie se nachází klášter Cherubínů, kterýžto název ve staré aramejštině značí anděly. Právě v jeho blízkosti pouhých 33 metrů od klášterního náměstí na místě, jímž prochází historická poutní cesta z Konstantinopole do Jeruzaléma, se nachází výše zmíněná nová Ježíšova socha. Autorem je arménský sochař Artuš Babojan, přičemž sama myšlenka na její realizaci se objevila v roce 2005 a pocházela z hlavy zesnulého Ignácia IV., tehdejšího patriarchy Antiochie a celého Východu. Kristus v podobě sochy šlape na hada představujícího symbol zla, přičemž sošky stojící mu z boku představují zprava Adama a zleva Evu.

Socha byla zhotovena v Arménii, nicméně její přemístění oddálila válka vedená proti Sýrii teroristickými skupinami financovanými a vyzbrojovanými Katarem, Saúdskou Arábií, Tureckem, Spojenými státy i některými západoevropskými zeměmi.

O detailech projektu jsme pohovořili s Rámím Málikem Bašúrem (51), absolventem Damašské univerzity a inženýrem, který měl na starost dohled nad vytvořením podstavce a implementací sochy na místě. V následujícím rozhovoru nás seznámil s některými dříve nezveřejněnými informacemi a uvedl na pravou míru nepravdivá tvrzení, která se ohledně projektu objevila.

V čem spočívala vaše úloha v projektu a jak vše probíhalo?

Realizace podstavce pro sochu Krista Pána začala v roce 2011. Vytvořil jej ruský umělec jménem Jurij, zatímco já připravil konstrukční studii, jakým způsobem podstavec upevnit a jakým způsobem na něm vztyčit obrovskou bronzovou sochu o hmotnosti 18 tun, což je ovšem na druhou stranu poněkud lehká váha, vezmeme-li v úvahu rychlost větru v regionu. Museli jsme počítat s tím, že v zimě může dosáhnout až 225 kilometrů v hodině, což se tedy stane tak jednou za 50 let. Když jsme začali s implementací, propukla agrese proti Sýrii. Měli jsme hotovou konstrukční studii a započali s přípravnými, topografickými a konstrukčními pracemi. Celý náš tým riskoval své životy vzhledem k tomu, co se v té době v regionu odehrávalo.

Kdo tvořil váš tým?

Z většiny to byli místní lidé, jak křesťané, tak muslimové. Podstavec jsme nakonec dokončili na konci roku 2012 a socha byla instalována v roce 2013. Do Sýrie byla dopravena po moři skrze bejrútský přístav, protože Turecko nepovolilo, aby mohla putovat pozemní cestou. Kvůli přepravě musela být v Arménie rozdělena na 4 kusy. To nás přimělo, abychom ji co nejrychleji vztyčili, neboť takto by ji mohli snadno ukrást příslušníci teroristických skupin. Opláštění sochy a další závěrečné práce jsme ovšem museli odložit kvůli nestabilní situaci.

Co se odehrávalo v té době ve vaší oblasti?

Jednou například do kláštera vjeli ozbrojení teroristé na motocyklech, aby ostřelovali pozice Syrské arabské armády. Na 13 hodin zadrželi mnichy i pracovníky v klášterních místnostech. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem tehdy nebyl na místě, jinak by byl můj osud zpečetěn. Jistě by mě zabili, protože jsem křesťan, vládní zaměstnanec a podporuji našeho prezidenta doktora Baššára al-Asada. Na samotnou sochu potom teroristé zaútočili vícekrát, naštěstí ale neutrpěla vážnější poškození. Poté, kdy pohoří Qalamún zabezpečila Syrská arabská armáda, bylo možné sochu opláštit a dokončit zbývající práce.

Jaká dokončení v současnosti socha ještě potřebuje?

Jde kupříkladu o instalaci osvětlení a dokončení hromosvodu, dále dokončení obkladového kamene, opravu škod způsobených teroristy a velkou mozaiku Panny Marie na fasádě vchodu k památníku po straně kláštera. Přesný postup je na vlastníkovi projektu.

Jaké jsou po tom všem vaše současné pocity?

Jsem hrdý, že jsem se mohl podílet na projektu, který považuji za úžasný symbol syrsko-ruského přátelství. Když jsem byl vybrán pro práci na podstavci sochy, můj vnitřní hlas mi říkal, že tento památník musí vydržet minimálně tisíc let. A s tím jsem k tomu celému přistupoval.

Autor reportáže: Júnus Násir, damašský spolupracovník Rebuildsyria.cz.