Rozhovor: s Ibrahímem Munajmou (nejen) o aktuální situaci v Libanonu

Chceme-li původní názory, je třeba zabrousit do nových, ideálně co nejméně kontaminovaných – rozuměj dosavadními politickými kompromisy, propletenci a vzájemnými „závazky“ zatížených – vod. Ty aktuálně slibuje nabízet libanonská parlamentní frakce Blok pro změnu, jejíž členové se definují v zásadě jako „nezávislí“. Pokličku skrývající to, nakolik tomu tak je, poodkryjeme na následujících řádcích, během rozhovoru se zákonodárcem Ibráhímem al-Munajmou – je nám každopádně velikou ctí a budeme rádi, pomůže-li následující rozhovor našim čtenářům o něco víc zkompletovat obrázek o dění v současném Libanonu, jeho politické situaci, stejně jako východiscích, která současná situace aktuálně nabízí. Nuže – pojďme na to!

Libanonský stát selhává na všech úrovních, zejména co se týče obranné strategie. Obyvatelé jihu Libanonu se cítí nejistě kvůli neschopnosti státu chránit své hranice. Co soudíte o současné situaci, zejména v souvislosti s tím, že to byl Hizballáh, kdo inicioval útok vymykající se stanoveným pravidlům v rámci boje proti Izraeli. Chování Hizballáhu vychází ze specifického vnímání situace, nás by ale zajímal Váš názor – čistě osobní bez ohledu na Vaši politickou afiliaci – co si myslíte o této konfrontační iniciativě Hizballáhu? Je podle Vás v pořádku, že parlament nežene vládu v této věci k odpovědnosti?

Pokud jde o první otázku, vždy jsem považoval za nezbytné, aby na rozhodnutí, zda vést válku, měl monopol stát, což je základní předpoklad pro jakoukoli smysluplnou obrannou politiku. Hizballáh si vzhledem ke svému specifickému postavení může tuto pravomoc snažit uzurpovat a používat partyzánské metody, ale dle mého názoru nemůžeme hovořit o obranné politice, aniž bychom předtím přiznali rozhodovací pravomoci státu coby legitimnímu zástupci libanonského lidu. Odmítám, aby si tyto pravomoci někdo přisvojoval. Hizballáh nás svými kroky táhne do problémů a je za ně zodpovědný…

Chcete říct, že za oběti a škody způsobené izraelskými útoky je zodpovědný Hizballáh?

Hizballáh je zodpovědný za kroky, které vedly k této eskalaci. Samozřejmě jakkoliv nepopírám zodpovědnost izraelského nepřítele za jeho barbarské počínání, za cílení na civilisty a porušování všech myslitelných norem mezinárodního práva. Izraelci jsou těmi, kdo zabíjí a ničí, takže z nich nemůžeme snímat jakoukoliv odpovědnost.

Libanon tedy trpí tím, že o věcech fakticky nerozhoduje, a i z pohledu mezinárodního společenství je to milice, která rozhoduje, zda země vstoupí do války či nikoliv?

Není to poprvé, kdy izraelský nepřítel využil přítomnosti Hizballáhu a zacílil na civilní objekty a běžné občany. Pravdou je, že Hizballáh převzal iniciativu a v tomto ohledu nese spoluzodpovědnost, ale Izrael rozhodně není svatý a mezinárodní právo mu nic neříká. Cílí na Libanonce s cílem změnit vnitřní poměry v zemi. My trváme na tom, že si vše musí vyřešit Libanonci mezi sebou v rámci ústavního pořádku. Odmítáme vnější tlaky, abychom nějak měnili naši obrannou politiku.

Jak tomu ale chcete zabránit, když Hizballáh je íránským agentem, veškeré jeho zbraně pocházejí z Íránu a Írán chce v zemi zasahovat?

Neuchylujme se k takovým nálepkám, rozhodně nejsem tím, kdo by hájil Hizballáh, ale opravdu se těchto označení vyvarujme, pokud chceme dospět k určité formě vnitřního urovnání a seriózní diskuzi, jak bránit Libanon. Pokud začneme někoho nálepkovat, dostaneme se do slepé uličky. Není to tak, že bych se bál hovořit o reálném stavu věcí, o financování Hizballáhu a o tom, jak je součástí íránského systému, kolik má rezerv a nakolik je nezávislý. Nyní však o těchto věcech nechci mluvit, vůči Hizballáhu a jeho snahám monopolizovat si rozhodování o válce a míru se jasně vymezujeme. Hizballáh musí dospět k přesvědčení, že není jiné cesty než národní jednoty a nastolení autority libanonského státu.

Pokud se ale vrátíme k počáteční otázce, proč parlament neplní svoji funkci a nežene vládu k odpovědnosti?

V současnosti parlamentu dominuje, ba přímo jej ovládá předseda Nabíh Birrí, a ten takovou diskuzi nesvolal, přestože jsme to požadovali. Na začátku konfliktu se o všem živě diskutovalo, ale nebyla možnost tomu dát náležitý prostor. Parlament je ctihodným místem pro solidní politickou diskuzi, tam se mají tyto aktuální záležitosti diskutovat.

Napětí mezi Íránem a Izraelem jasně eskaluje, a ať už si o jeho příčinách myslíme cokoliv, je velmi pravděpodobné, že Írán využije libanonské území, aby odpověděl na izraelské údery, a že to bude prostřednictvím Hizballáhu. Je v možnostech státu toto nějak odvrátit?

Problém s Hizballáhem je ten, že není ochoten se podřídit rozhodnutí, které bychom udělali na státní úrovni. Izrael nepotřebuje nějaké záminky pro použití těžkých zbraní, jako že Hizballáh je íránský projekt nebo alespoň íránský agent v Libanonu. Mohou si své účty vyřizovat přímo se zadavatelem, nikoliv agentem. Vyzýváme vládu, aby v tomto ohledu jednala, je zde plná shoda a premiér má podporu. Pokud bude ustupovat Hizballáhu, nese za to plnou odpovědnost. Bez ohledu na naše politické názory, obdobná situace nastala za Fu’áda as-Sinjúry a jeho vlády. Byl zde Hizballáh, únos vojáků a eskalující situace, přesto vláda nerezignovala na svoji roli a plně se chopila své diplomatické úlohy. To je dle mého soudu příkladný model jednání v takové situaci.

Pokud bude konflikt dále eskalovat a izraelské bombardování zasáhne Bejrút a další oblasti, parlament nebude moci zasedat a stejně tak vláda, ve které jsou ministři za Hizballáh…

To není hlavní důvod, který brání svolání vlády.

Máte nějaké informace o novém národním akčním plánu, o kterém uvažuje vláda a který v březnu zmiňoval premiér Nadžíb Míqátí?

O tomto plánu jsem neslyšel.

Jak vidíte současnou roli parlamentu v boji proti ekonomické a sociální krizi, vedle otázky bezpečnosti? Je reálná možnost přijmout nějaké rozhodnutí k zmírnění krize a jak by případně mělo vypadat?

Vláda se tím odmítá vážně zabývat. Byl předložen návrh programu s Mezinárodním měnovým fondem (MMF), který bohužel zatím nebyl odsouhlasen, a to kvůli neústupnosti politických struktur a bank, které za nimi stojí, a nechtějí převzít jakoukoliv odpovědnost.

Podporujete reformy navržené MMF? Pokud ano, tak proč?

Podporuji. Nikoliv proto, že bych tolik miloval MMF, ale myslím, že požadované reformy jsou proveditelné a prospěšné pro libanonský lid. Pokud se za nás MMF staví – bez ohledu na to, co si kdo myslí o jeho historickém působení – musíme podpořit jím navrhované reformy, které považujeme za pozitivní. Ty se samozřejmě nelíbí našim vrcholovým politikům, proto je odmítají. Mluvme o ekonomické situaci obecně, protože bez zdravého a transparentního bankovního sektoru, který slouží národním zájmům a národnímu hospodářství, nemůže fungovat žádná ekonomika. Bankovní sektor parazituje na Libanoncích a vysává jejich krev prostřednictvím úroků a finančního inženýrství, které nemá s národními zájmy nic společného, pouze slouží úzké skupině lidí.

Půjčky podporovaly spíše nadměrnou spotřebu než produktivní průmyslová odvětví…

To je důsledek měnové politiky Libanonské národní banky v době působení Rijáda Salámy, kdy byly zvýšeny úrokové sazby, zvýhodněny některé banky a absorbována likvidita všech bank. Jistě, chamtivost bankovního sektoru nás dovedla k tomu, že banky neplnily svou přirozenou roli ve svobodné ekonomice, aby absorbovaly přebytek z domácího produktu a znovu ho investovaly do ekonomiky přirozeným způsobem sloužícím jednotlivým iniciativám, průmyslu, zemědělství a odvětvím, jako je cestovní ruch a další. Místo toho se zaměřily na rentiérství.

Jaké politické a správní reformy – kromě požadavků MMF – by se podle Vás měly uskutečnit v krátkodobém a dlouhodobém horizontu? Myslíte si, že se v zemi může nezhoršit již tak špatná situace bez radikálních reforem?

Nepoužíval bych tu termíny jako radikální a neradikální reformy. Jsou zkrátka reformy, které je potřeba udělat – a můžeme říct, že ty radikální tvoří jejich podstatnou část. Výchozím bodem je dokument, který byl připraven s MMF, a který zahrnuje reformu bankovního tajemství, případně jeho úplné zrušení, restrukturalizaci bank, regulaci rozpočtu a odpovědné hospodaření.

Návrh na zrušení bankovního tajemství přišel již během krize v roce 1982, kdy v zemi došlo k velkým odborovým stávkám, ale nebyl realizován…

Je to samozřejmě běh na dlouhou trať. Politická a bankovní elita, která ovládá zemi, a na ni navázané rozsáhlé monopoly s jejich zájmy velmi vytrvale odolávají. Hlavním problémem je, že není nikdo, kdo by je mohl nahradit. To není náhoda. Všichni takoví potenciální konkurenti jsou systematicky potlačováni.

Myslíte si, že se libanonský politický systém ve své současné podobě již definitivně přežil nebo je možné jej nějakým způsobem regenerovat?

Politický systém se přežil, ale projevuje zvláštní regenerační schopnost, protože jsme se dostali do patové situace, kdy síly u moci nejsou schopny jakkoliv pozvednout zemi, ale zároveň tu vůči nim nemáme reálnou alternativu. Dle mého názoru může změna přijít pouze tlakem zvenčí. Systém musí přijít o veškeré zdroje. Dnes tu máme na jedné straně vnější síly a mezinárodní instituce a na straně druhé náš neústupný politický systém. Dle mého soudu jsou zásadní ekonomické a finanční reformy, které chtě nechtě ovlivní politickou scénu. Podstatnou součástí reformy je restrukturalizace bank. Dosavadní ekonomičtí a finanční aktéři, kteří dotovali politickou elitu, musí jít od kormidla. Je třeba nový přístup k ekonomice jako takové. Když ne naprostý převrat, je zapotřebí alespoň provést restrukturalizaci bank a zrušit bankovní tajemství. Domnívám se, že dojde k zásadní změně na politické scéně, což samozřejmě otevře dveře reformám Tá’ifské dohody z roku 1989 a i Národnímu paktu z roku 1943. Podle mého názoru ovšem nemůžeme začít s politickými reformami dříve než s finančními. Přinejlepším můžou reformy probíhat paralelně, pokud se nám podaří s ohledem na stávající situaci v prezidentské otázce prosadit požadavek, aby prezident republiky byl politickým reformátorem a přijal v rámci své pracovní agendy také politické reformy. Vzhledem k vnějšímu tlaku na finanční reformy a hrozbě uzavření peněžních „kohoutků“ začne politická elita provádět jisté ekonomické změny, které se mohou stát branou ke zcela zásadním politickým reformám.

V jakém časovém horizontu vidíte případné vytvoření nového politického systému poté, kdy vyšuměla hesla revoluce roku 2019 a další obdobné požadavky?

Nový politický systém se neustaví sám od sebe. Je to velice komplikovaný proces a na alternativních silách je, aby tuto realitu akceptovaly. Rychlý přechod k novému politickému systému podle mého názoru nepřipadá v úvahu. Jsou zde konfesionálně orientované skupiny, které mají lidovou podporu a reprezentují část Libanonců. Toto se předává z generace na generaci po mnoho let, a proto se musíme smířit s tím, že jde o dlouhodobou záležitost, která vyžaduje solidní vypořádání se s těmito skupinami a postupné prosazování reforem. Určitě existují důležitá východiska, jako je dohoda z Tá’ifu, jsou návrhy finančních reforem a MMF, existují možnosti, jak vše zvolna provést, ale musíme vyloučit převratné kvalitativní skoky.

Na stole však musí zůstat i velké paradigmální změny…

Alternativní síly se musí smířit s tím, že půjde o velmi dlouhý proces, který potrvá desítky let. Musíme však přemýšlet o svém přístupu, zda máme zůstat mimo politický systém, nebo do něj máme vstoupit a napravovat jej zevnitř. Zda je možné vstoupit do politické hry a učit se správě věcí veřejných, a zároveň zůstat věrní svým zásadám a principům.

Jaké jsou podle vás důvody, které brání přijetí zákona o restrukturalizaci bankovního sektoru, a kdo za nimi osobně stojí?

Důvodů je mnoho. Je zde vyšetřovací komise, která byla vytvořena v roce 2019, pokud se nemýlím, jejímiž členy byli Ibráhím Kan‘án, George Adwán a Alí Hasan Chalíl. Všichni zodpovědní. V tématu bank je ale zásadní rozpor mezi politickými bloky 8. a 14. března, na druhé straně bankovní lobby jsou ovlivňováni všichni.

Pokud se budeme bavit o návrzích zákonů, tak blok Silná republika předložil návrh, jehož cílem je zřídit svěřenecký fond pro zachování a správu státního majetku a jehož cílem je rovněž privatizovat některé státní nemovitosti. Blok Rozvoj a svoboda navrhnul zákon, který řeší ochranu a navrácení bankovních vkladů bez ohrožení státního majetku. Vy jako poslanec, ani Váš blok jste žádný návrh zákona nepředložili…

To není pravda, předložili jsme návrh zákona.

Týká se tento návrh státního majetku?

Ne, navrhli jsme zákon o kontrole kapitálu a zákon o restrukturalizaci bank.

Pokud jde o státní majetek, existují tři zákony…

Nechceme se dotýkat majetku státu.

Jinými slovy, můžete podpořit návrh zákona předložený blokem Rozvoj a svoboda, bez ohledu na politické rozdíly mezi Vámi, pokud se staví proti ohrožení státního majetku?

Poslanci bloku Rozvoj a svoboda nechtějí přímo sahat na státní majetek, ale chtějí vytvořit zvláštní správu a využívat část těchto financí.

A co posvátnost vkladů?

To je samostatná otázka. Můžeme se o ní bavit teoreticky, ale stejně nás to nakonec tak či onak zavede ke státnímu majetku. Náš postoj je, že nechceme vůbec používat veřejné peníze. Libanonský stát dnes nemá kapacitu na to, aby snížil finanční propady. Snížení těchto propadů je možné skrze odpovědnost a navrácení uloupených prostředků, které byly vyvedeny do zahraničí z nadsazených úroků. Existuje mnoho kanálů a cest, které mohou tuto finanční mezeru minimalizovat. Neponechával bych debatu na tom, jak naložíme se státním majetkem. Nechme tuto otázku stranou, nalevo i napravo jsou nezávislí ekonomové, kteří vědí, že stát dnes se svým majetkem ani bez něj není schopen hrát pozitivní roli.

Kdo podle Vás – ať už jednotlivci či skupiny – nese konkrétně zodpovědnost za finanční kolaps Libanonu?

Chcete po mě, abych jmenoval? Dáte mi seznam všech politických sil a poslanců, kteří se na tom podíleli? Dobrá, řekněme, že především všichni premiéři, ministři financí, guvernér Libanonské národní banky Rijád Saláma, jeho náměstci a ústřední rada banky. Máte celý systém, který byl založen na rozhazování, plýtvání a krádežích vkladů, a který dnes přichází a říká, že chce vklady posvětit a chce je vrátit. K tomu nemáme důvěru. Mám jmenovat ty, kteří jsou za tento krach odpovědní? Všechny relevantní politické síly se na tom podílely, či se přinejmenším nezajímaly, každopádně jsou spoluzodpovědné.

Jaké jsou nejvýznamnější návrhy zákonů, které jste předložil nebo na kterých pracujete?

Předložili jsme návrh na změnu zákona o státních úřednících, aby se úředník, v případě, že je obviněn z korupce, nemohl vrátit na své místo, dokud toto obvinění nebude vyřešeno. Domníváme se, že dnes dochází ke střetu zájmů, a tak jsem předložil návrh zákona, který zavazuje veřejné instituce k plnění rozhodnutí parlamentu. Ten totiž mnohdy vydává rozhodnutí, která nejsou dodržována. Jsou sice teoreticky závazná, ale například jsou v určitém článku nejednoznačná, což umožňuje jejich obcházení nebo úplné ignorování. Nyní pracujeme na zákonu týkajícím se staveb, abychom pomohli zavést kulturu údržby staveb postižených zemětřesením. Místo toho, aby byla licence na práce udělena navždy, bude časově ohraničena a bude potřeba ji obnovit po posouzení statiky budovy. Jsou také projekty, na kterých jsme spolupracovali s poslanci, včetně zákona o kapitálové kontrole a zákona o restrukturalizaci bank.

Je podle vašeho názoru možné posílit regionální a mezinárodní spolupráci ve prospěch Libanonu navzdory složité bezpečnostní a politické situaci a pošramocení vztahů Libanonu s řadou arabských zemí v posledních letech?

Je třeba komunikovat a pracovat na zlepšení vztahů s těmito zeměmi, přispívat k ekonomické výměně, což znamená, že musíme definovat svou roli ve světle velké konkurence na globální úrovni a určit si priority, na kterých budeme pracovat regionálně a globálně. Globální ekonomická realita vyžaduje, abychom se neizolovali. Jinými slovy, musíme definovat svou roli s ohledem na velkou konkurenci na globální úrovni a určit problémy, na kterých budeme pracovat regionálně a globálně, protože globální ekonomická realita nám diktuje, že se nesmíme izolovat.

Vidíte souvislost mezi dominancí Hizballáhu v libanonském politickém životě a pošramocením vztahů Libanonu s jeho sousedy?

To je evidentní, ale není to jen o tom. Vliv má mnoho ekonomických okolností, stejně jako prolínání zájmů mezi Hizballáhem a tradiční politickou elitou, která má přímé zájmy i v ekonomice, což brání jakémukoli politickému rozvoji a liberalizaci ekonomiky, například rozbitím monopolů a skutečné liberalizaci trhu. Nedá se tvrdit, že máme volný trh. Ve skutečnosti neexistuje žádná konkurence, ani stát neumožňuje konkurenci, ani velké obchodní konglomeráty a exkluzivní agentury neumožňují konkurenci.

Jaký je váš názor na problematiku uprchlíků, zejména po mediální kampani s názvem “Odstraňte škody, než bude pozdě” a podněcující kampani po vraždě představitele Libanonských sil Pascala Sulajmána, která se odehrála 7. dubna? Jak by se měla tato otázka řešit? Kdo brání návratu syrských uprchlíků do jejich vlasti, a proč? Jsou v Libanonu subjekty, které ze současné situace těží?

V první řadě je jasné, že syrský režim razí politiku, která přímo vede k nevracení uprchlíků, konfiskaci jejich majetku a dalším věcem.

Hovoří se o tom, že rabování v Sýrii dospělo až do fáze odstraňování střech domů za účelem získání železa, poté, co byl ukraden veškerý nábytek, okna a dveře. Existují celé vesnice, v nichž domy již nemají střechy, což velmi problematizuje návrat uprchlíků do jejich domovů.

Musíme udělat několik kroků, za prvé musíme mít velmi přesné sčítání a průzkum syrských uprchlíků jako celku. Jejich přítomnost je vícevrstevnatá, část z nich jsou političtí uprchlíci a ti musí být chráněni podle mezinárodních úmluv.

Je možné rozlišovat mezi různými typy uprchlíků?

To je velmi složitá otázka. Musíme vzít do úvahy Syřany, kteří v Libanonu žijí po generace, kteří zde pracují. Jak se k nim máme stavět? Potřebujeme je coby pracovní sílu? Budou odvádět daně do státní pokladny? Je zde reálný strach z demografické změny. Pokud přijde Syřan a bude zde chtít pracovat, aniž by sebou přivedl svoji rozvětvenou rodinu, je to přijatelné. Situace v Libanonu je komplikovaná, lidé emigrují a pak se vracejí. Syrská pracovní síla tudíž musí být regulovaná a není možné, aby neférově konkurovala libanonské pracovní síle.

Kdo je schopen toto regulovat? Jsou to jednotlivé obce?

Jsou tu také ministerstva práce a veřejné bezpečnosti.

Ale jde i o pronájem obchodů a prodejen malým syrským investorům, což je téma, o kterém se v poslední době hodně mluví, například v oblasti Burdž Hammúd…

Pokud mají legální status, nelze jim bránit v pronájmu. Jsou odvětví, která lze Syřanům znemožnit, protože jimi konkurují Libanoncům, kteří také potřebují ochranu. Syřany můžeme potřebovat v zemědělství, tam kde je třeba, pak jsou vítaní. Ministerstvo práce se musí zamyslet nad tím, jak ochránit libanonské pracovníky, protože nechceme, aby Libanonci emigrovali. Pokud má být konkurence, musí to být legální konkurence, pokud si někdo chce otevřít cukrárnu, musí se přihlásit k placení daní, a v jednom bytě nemůže být ubytováno 50 lidí.

Jak chcete toto zařídit, když víme, že existují libanonské společnosti – včetně velkých a známých –, které nepřiznávají a neplatí daně?

Zákony musí platit pro všechny, ať jsou to libanonští občané nebo ne. Nemůžeme říct, že Syřané nemusí dodržovat pravidla, protože jsou Libanonci, kteří je nedodržují. Jednoznačně chceme, aby všichni Libanonci dodržovali zákony a platili daně, bohužel tato kultura v Libanonu chybí a potřebujeme rázné a zodpovědné vůdce, kteří budou konat místo toho, aby používali populistickou rétoriku, podněcování a nenávistné projevy. Rozumíme tomu, že lidé mají skutečné obavy, to musíme akceptovat, jakkoliv s nimi nemusíme souhlasit. Musíme se snažit lidi pochopit, věnovat jim pozornost, poskytnout jim řešení a ubezpečení, přistupovat k věci vážně. Pokud se nakumuluje spousta problémů tohoto typu, vede to k naprosté ztrátě důvěry a otevírá se prostor pro populismus, který těží ze strachu lidí a může nakonec přinést velké neštěstí.

Co se týče zemního plynu v moři, proč podle vás společnost Total nepodepsala smlouvy o průzkumu a těžbě v blocích 8 a 10? Myslíte si, že to souvisí s probíhající válkou?

Ano, ale nemám v této věci jednoznačný názor. Musíme vzít v úvahu, že ne všechny záležitosti jsou politického rázu. Dnes energetické a průzkumné společnosti působí ve východním Středomoří a je zde přebytek poptávky po těchto společnostech. V našem regionu působí možná sedm společností, podmínky požadované jednotlivými zeměmi se snižují, z důvodu zvýšené poptávky. Očekávám, že Libanon – při absenci stability, transparentnosti a fungujícího bankovního sektoru – ustoupí od svých závazků. Nemůžeme očekávat, že zde bude nějaký plně funkční, integrovaný systém. V dnešní době nemůžeme očekávat, že se k nám tyto společnosti pohrnou.

Pokud jde o volbu prezidenta, máte svého favorita?

Mezi jmény, o kterých jsme diskutovali, jsou i jména, která by mohla být kompromisem mezi jednotlivými politickými silami a mohla by na tomto postu zajistit určitou stabilitu. Tito kandidáti nepocházejí z našeho hnutí nebo z našeho politického prostředí, ale jsem přesvědčen, že mají kvalifikaci, která jim umožňuje obstát v této pozici a sehrát proreformní roli. Pokud chcete jména, tak je to Zijád Bárúd, Násíf Hittí, na stole bylo také jméno Saláha Hanína a dříve byl navržen také Salím Idda.

Myslíte, že do prezidentské volby také zasahují zahraniční síly? Pokud ano, tak kdo?

Je snad někdo, kdo nezasahuje, respektive minimálně se nevměšuje? Írán, Saúdská Arábie, Katar, Amerika, Egypt, Francie…

Poslední otázka, jak vidíte Libanon za deset let?

Jsem optimistou. Současná politická elita se dostala do slepé uličky, nicméně osobně nevím, jak nás dostat z krize. Věci nejsou jednoduché a není to pouze o vnitřních záležitostech Libanonu. Je to velice komplikované s regionálními přesahy. Do toho syrská otázka. Je to zkrátka složité.