Po odchodu asadovské dynastie a některých na ni navázaných obchodní struktur došlo i k určité obměně ve stylu zásobování země petrochemickými produkty; v žádném případě však ne ke změně kompletní či jakkoli „drastické“ či zásadní. To je ve finále spíš pozitivní, zároveň to poukazuje na spíš evoluční, než revoluční přístup nové damašské garnitury – alespoň jde-li o ekonomiku, její udržení a opětovné rozpohybování.
- Stále platí, že hlavními zdroji petrochemických surovin určených k rafinaci jsou východní, Kurdy ovládané části Sýrie a ad hoc domluvené námořní dodávky ze třetích zemí
- Pohonné hmoty pro konečné uživatele jsou následně zajišťovány jak domácí rafinací, tak „tolerovaně ilegálním“ dovozem ze sousedního Libanonu, a to po většinu celého řetězce přes ty samé struktury jako za vlády Baššára Asada
- Zájemcům o danou problematiku, a to včetně případného přehledu nejzřejmějších příležitostí v oblasti petrochemie (upstream i downstream) rádi poskytneme související praktické informace – v případě zájmu nás kontaktujte jako obvykle přes registrační dotazník na našem webu
