Turecko je na jedné straně členem NATO, na druhé vyvíjí svou vlastní turkickou agendu v zemích střední Asie, v neposlední řadě je ovšem i nadále jedním z nejpodstatnějších hráčů na blízkovýchodní scéně. Kromě posilování vlastní prestiže a ideologicky-ekonomické expanze si právě přes vybrané zahraniční kontakty řeší některé z nejpalčivějších problémů doma, zejména v bezpečnostní oblasti.
- Zejména v první polovině Erdoğanovy vlády se Turecko vyprofilovalo jako podporovatel muslimskobratrské ideologie, čímž se na poli politického islámu vymezilo proti (dlouhodobě striktně wahhábovské) Saúdské Arábii
- Pragmatické jsou kontakty Turecka jak s arabskými státy, tak s Izraelem i Íránem, ryze svébytný je pak vztah Ankary k Moskvě, tím spíš během posledního roku a neustále trvajícího ukrajinského konfliktu
- Naopak sérií diplomatických, vojenských i ekonomických opatření se Turecko snaží neutralizovat hrozby ze strany kurdského hnutí PKK; právě tento sdílený zájem je může přivést k jednacímu stolu se Sýrií
