Ve snaze o prezentaci co nejširšího spektra názorů a úhlů vnímání událostí s globálním dopadem přinášíme originální ázerbájdžánskou reakci z pera spisovatelky Afaq Masud, která se emotivním způsobem vyjadřuje k dění na Ukrajině. Příspěvek považujeme za cenný nejen z toho důvodu, že ukazuje postoje (alespoň části) intelektuální veřejnosti v této kaspické zemi, ale i proto, že reflektuje hlavní paradox celé situace: mají-li ukrajinská a ruská kultury tolik společného, že se až místy prolínají, proč se nenašla vůle současnému stavu předejít?
Jak si Ti to mohli jen dovolit udělat?… Proč tvoje vysoké a jasné nebe, sněhobílá oblaka, pšenicí vonící úrodnou půdu přivedli do takového stavu?… Nyní pro Tebe mraky roní slzy, plameny střel, které probodávají Tvé srdce jsou přikryty pěstmi mlhy a snaží se uhasit deštěm, jména zemí zalitých krví svých statečných synů, statečných dcer a nevinných dětí, kteří obětovali své životy, se vznášejí na vrcholu Věčnosti dějin lidstva…
Nyní s těmito mraky lidstvo, které jsi svou odvahou a nepřemožitelností probudila ze spánku, také roní slzy a sténá bolestí svých ran… Tahle palčivá bolest je nervózní bolestí tisíciletí a padající slzy jsou slzami mnoha staletí… Jsou to slzy, které se v dějinách vylévají pro podřízení lidských hodnot a duchovnosti moci a útlaku. Jsou to krvavé slzy, jež prolévá trpělivá páměť velkých dějin za Chodžalský, Agdabanský, Vanský, Katyňský, Srebrenický masakr a za holokaust, spácháné ve městech…
Opatruj se, moje statečná Ukrajino! Ta válka, v níž bojujete za svou vlast a svobodu, je ta nejposvátnější z válek. Je to Válka o pravdu, jež je zahájena proti útlaku lidí a násilí! Ten boj mraku a střely, slzy a pěsti, osudová nebeská konfrontace, jež způsobuje změny celého obrazu světa, obrazu lidstva, je posvátnou válkou ne o život, ale o smrt v zájmu člověka a lidstva.
Neklesej na mysli, Bratře! Svět stojí v této řece slz, která se valí na Tvé statečné syny, na děti, které padly pod granáty, na tichá města proměněná v tiché zříceniny, spláchnuté zlem, špínou a lží…
Netruchli, milá Sestro… věz, že v noci, v tichém soumraku, slyšíme spolu s Tebou tiché, němé nářky geniálních synů Gogola, Bulgakova, Dovženka, vlastenecké básnířky Lesji Ukrajinky, bloudící s rozhořčenými dušemi ulicemi Kyjeva… Prožíváme s vámi bolest veršů velkého básníka Tarase Ševčenka, s vaší neúnavnou láskou k synovi, jsme hrdí na vaši nezdolnou odvahu a statečnost…
Až já umřu, pochovejte
mě kdes na mohyle,
vprostřed stepi nedohledné.
v Ukrajině milé,
aby lány širých polí,
Dněpr, srázy stinné
bylo vidět, bylo slyšet,
s hukotem jak plyne.
Až ponese z Ukrajiny
nepřátel krev zlobnou…
tehdy i já rozloučím se
se svou zemí rodnou,
opustím své milé, lány —
duch se k bohu vrátí
s modlitbou…
Afag Masud je ázerbájdžánská lidová spisovatelka a předsedkyně Ázerbájdžánského státního centra překladatelství.
