Banner v záhlaví
Banner v záhlaví
Banner v záhlaví

Polemika: Družstva a odbory – protiváha návratu konzervativismu?

Polemika: Družstva a odbory – protiváha návratu konzervativismu?

Svět, jak se zdá, má dlouhodobě obtíž zvládat globální liberalismus. Sebelépe míněná snaha o fungování v jeho rámci dost často končí krveprolitím. Ač se jej jeho hlavní proponenti snaží všemožně bránit a obhajovat, výsledkem je v dlouhém horizontu stále přesvědčivější příklon ke konzervativním hodnotám.

Jak ale dobře identifikoval mj. Hauser, nikdy tu není vyloženě jednolitý liberalismus, ani jednolitý konzervativismus. Lidská povaha tak kromě dispozice k liberálním hodnotám inklinuje k selektivním hodnotám konzervativním – a naopak. I to mimo jiné pomáhá zajišťovat, aby se z případného novodobého konzervativismu nestal fašismus. Konkrétní odpovědnost za to, že se tak nestane, je ale ve finále na lidech, popř. komunitách, společnostech či kulturách samotných.

V tomhle smyslu možná momentálně není jasné, kam kráčíme, zřejmé by ale mělo být přinejmenším to, kam nechceme: zpět do novodobého otroctví, na panskou robotu či, jak pevně doufám, k jakési moderní formě asijského výrobního způsobu.

I proto bych apeloval na uvědomění si zásadního významu komunitních institucí, resp. síly aktivní společenské organizovanosti. Současné odbory jsou pod stávajícím vedením spíš parodií na svůj skutečný potenciál; družstva, jejichž opravdový přínos, význam a sílu (zřejmě stále trochu furiantští, individualističtí, kvalitu života výší peněz měřící či zkrátka jen nedůvěřiví) Češi stále nebyli schopni nejen docenit, ale vůbec pochopit, živoří.

Je přitom dobré si uvědomit, že za případného návratu tvrdě (neo)konzervativního režimu (tj. při odpovídajících změnách v uspořádání společnosti, v důsledku úsporných opatření, při zchudnutí apod.), budou takové „komunitní“ organizace jedinou formu opozice (resp. vyvažování) vůči oligarchické vládě podnikatelů (za posvěcení státu, který jim takovou zodpovědnost rád přenechá), resp. jedinou formou obrany základních jistot a práv obyčejných lidí.

Říkám-li „obrana“ či „opozice“, nemyslím, že by mělo jít o jakousi společenskou válku či opotřebovávací soupeření; v první řadě mám na mysli dialog, ovšem skutečně rovnocenný, férový a konstruktivní.

Aktuální (resp. velmi pravděpodobně nadcházející) krize je tak mimo jiné vynikající příležitostí právě pro komunitní koordinaci – ať už jde-li o bydlení, energie, jídlo apod.

Čím dřív si toto každý jeden člověk uvědomí, bude se o danou problematiku zajímat a vzdělávat se v ní, tím efektivněji budou nakonec všichni schopni obhájit si a vyjednat svá práva.

Čím dřív a čím lépe se na případný návrat rebrandovaných „starých časů“ všichni připravíme, tím lépe si – jako celek, skupina či komunita – během nich dokážeme lépe zajistit své potřeby i prosadit své zájmy.

Ondřej Krátký, RebuildSyria.cz / Dealtrade Group.

Related posts