Alexandr Dugin (ale i jeho následovníci a další teoretici eurasianismu) predikoval, že v „novém“ (eurasijském) světě bude Evropa jakýmsi lázeňským skanzenem, který bude tradičně úpravný, čistý a bude sloužit především odpočinku. To kdysi šlo interpretovat i tak, že do takové pozice se Evropa dostane na vrcholu svého trvale udržitelného technologického pokroku, tj. díky své sofistikované zelenosti. Nyní to ale spíš vypadá, že by k tomu mohlo dojít naopak v důsledku zchudnutí daného vykolejením zelených plánů.
EU je momentálně určitě stále atraktivní svým právem, relativní svobodou svých společností, technologickým vývojem, určitým bohatstvím apod. Už méně unikátní je svým vzděláním, vlastnictvím a praktickou využitelností technologií apod. Posledními z motivů, které na ní mohou reálně lákat, jsou pak vychvalovaná čistota, „pořádek“, infrastruktura či její status ráje progresivních výstřelků všemožného druhu.
Posledně jmenované jsou ovšem takové, které, když jde o boj o hegemonii nad tou či onou oblastí, kulturou či civilizací, nehrají žádnou roli. Jak řekl Mao Ce-tung, „revoluce není salónní záležitost“; stejně tak platí, že chci-li např. vydělat, jdu do (na pohled ne moc vábné, ale efektivní) Sapy, a ne do (sice krásného, ale z praktického hlediska zcela neproduktivního) Rudolfina.
Jestli Asie oproti Západu v něčem vede, je to právě v organizaci práce, (tj. řízení „lidských zdrojů“, výroby a logistiky), stejně jako v zaměření na smysluplnost a přímočarost – tj. racionalitu – jakéhokoli konání. V naší společnosti na jedné straně bují byrokracie, společenské překážky a inkluze snad všeho, co je s sebou nese, na druhé straně „se tu rozmohl takový nešvar“ nálepkovat jakékoli změny, které jsou „pro lidi“ (tj. to, co je po všech stránkách smysluplné tak, aby to co nejlépe uspokojilo společenský požadavek), jako „populismus“.
V tradičním teleologickém, časově-lineárním stylu západního uvažování si myslíme, že jdeme stále na vrchol, tj. z jakési neotesané, černobílé minulosti vstříc „stále lepší“, co nejbarevnější budoucnosti, ale už teď jasné, že se v lepším případě motáme v kruhu, žijeme z podstaty, setrvačně a za cenu rozhazování posledních zbytků bohatství; případně jsme ve srovnání s ostatními civilizacemi zahájili náš sestup do dějinného podpalubí.
Pokud se toho rychle nezmění, resp. pokud nedojde napříč Evropou k poměrně razantní racionalizaci ekonomiky, společenských vztahů i celých hodnotových souborů, bude Starý kontinent na nejlepší cestě stát se opravdu oním chudým, úslužným a na vše ochotným lázeňským skanzenem.
Tedy přesně podle představ Alexandra Dugina a jemu podobných.
Ondřej Krátký, Rebuildsyria.cz / Dealtrade Group.
