Rozhovor: S profesorem Muhammadem Awadem (nejen) o Starém Damašku

Mezi místy, o nichž lze říci, že byla doslova svědky příběhu lidstva, zaujímá přední pozici Damašek, hlavní město a perla Sýrie, kolébka civilizace, místo, kde se potkala abrahámovská náboženství, a jedno z nejstarších trvale osídlených měst světa. Po čase jsme si proto opět smluvili schůzku s profesorem Muhammadem Nazírem Awadem, ředitelem Úřadu památek a muzeí, aby našim čtenářům coby odborník na slovo vzatý okouzlující syrskou metropoli představil.

Pane profesore, o Damašku se říká, že je pravděpodobně nejstarším kontinuálně obydleným městem světa. Existují pro takové tvrzení archeologické důkazy?

Nejprve mi dovolte, abych vás znovu co nejsrdečněji přivítal na Úřadě památek a muzeí a abych pozdravil čtenáře vašich stránek. Co se týče stáří Damašku, s jistotou můžeme počátky města datovat do mezolitu, tedy starší doby kamenné, přesněji do devátého tisíciletí před Kristem, jakkoliv existují důkazy o ještě starším lidském osídlení vyplývající z vykopávek poblíž Damašku například v lokalitách Tell Rammád a Tell Aswad. Dnes často spatřujeme význam Damašku především v jeho bohaté historii a kulturním rozkvětu, ale neměli bychom ani podceňovat důležitost plynoucí z jeho geografické polohy. Damašek díky ní přirozeně fungoval coby křižovatka dopravních cest a obchodních vztahů jak mezi Asií a Evropou, tak mezi Asií a Afrikou.

Odkud název Damašek pochází a co znamená?

Ohledně původu názvu Damašek existuje více verzí. Kloním se k tomu, že je asyrského původu ve významu úrodné, prosperující půdy, kusu země. Název Šám, jak místní Damašku říkají, má souviset se Šémem, synem Noema – mír s ním – a praotcem semitů. Vedle těchto názvů se v minulosti Damašku říkalo kupříkladu také al-Fajhá, což je slovo etymologicky značící cosi prosperujícího, Džannat al-ard, tedy Ráj na zemi, či Rawd al-ghinná, Zahrada hojnosti. Všechna pojmenování Damašku odkazují k jeho kráse a malebnosti.

Mohl byste ve stručnosti přiblížit historii města?

V podstatě všechny civilizace s kořeny na Předním východě a nejvýznamnější říše starověku zanechaly v Damašku svůj otisk. Obývali jej jak Kananejci, tak Amorejci, poté zde v prvním tisíciletí před Kristem ustavili své mocné království Aramejci. Následovaly nájezdy egyptských faraonů, Asyřanů, Chaldejců a Peršanů. Po nich přišli v klasickém období Řekové, Seleukovci, Římané. V prvním století po Kristu měli údajně přechodně město ovládnout nabatejští Arabové.  Význam Damašku vzrostl v době, kdy se do pozic římských imperátorů dostali vojenští vůdci syrského původu jako Septimus Severus a Philippus Arabs.  Během ranně křesťanské éry množství obyvatel Damašku přijalo nové náboženství a někteří z nich za to čelíce pohanům zaplatili životem. Do této doby spadají počátky náboženské tolerance, kterou jsou obyvatelé Damašku proslulí. Zásadním momentem samozřejmě bylo, když ve třináctém roce po hidžře, tj. v roce 634 po Kristu vstoupili do Damašku muslimští Arabové. Damašek se stal hlavním městem umajjovského státu, největší říše v dějinách islámu. Coby kulturní centrum tehdejší doby přitahoval básníky z Iráku a Hidžázu. Také byl první metropolí, která zřídila překladatelský institut. Po pádu Umajjovců se u moci střídaly různé dynastie, nejprve Abbásovci, poté Túlúnovci, Ichšídovci, Hamdánovci a Fátimovci. Pak se Damašku zmocnili seldžučtí Turci a po nich jej dobyli Mongolové pod vedením Hülegüho, nicméně jen po několika letech byli v roce 1260 na hlavu poraženi v proslulé bitvě u Ajn Džálút a městu ovládli mamlúci. Tataři se nicméně Damašku chopili ještě jednou v roce 1401 pod vedením Timura. Zcela zásadní událostí byl v roce 1516 příchod Osmanů, kteří udrželi nadvládu nad Sýrii po dlouhá čtyři století. Damašek byl osvobozen a navrátil se do rukou Arabů až během velkého arabského povstání za první světové války. V roce 1920 byl zaveden francouzský mandát, ale obyvatelé Damašku vytrvale vzdorovali a podporovali své bratry ve všech dalších syrských městech s cílem vyhnat okupanty ze země. To se nakonec podařilo v roce 1946.

Jaký otisk tyto civilizace a impéria zanechaly na Damašku z architektonického hlediska? Co se z jejich dědictví zachovalo dodnes?

Současný Damašek je nesmírně bohatý na významné historické památky, zvláště mluvíme-li o starém městě, které UNESCO v roce 1979 zařadilo na Seznam světového dědictví. Z dnešní metropole zabírá staré město zhruba dvacetinu. Během starověku byly kolem něj vybudovány městské hradby se sedmi branami. Po příchodu muslimských Arabů byla část z nich uzavřena, část přetvořena, další zcela nové byly otevřeny. Počet otevřených damašských bran se nakonec ustálil na osmi: Báb aš-Šarqí, Báb Túmá, Báb al-Farádís, Báb al-Džábíja, Báb as-Saghír, Báb Kísán, Báb as-Salám a Báb al-Faradž. Z uzavřených bran zmiňme Báb al-Džiníq, Báb an-Nasr a Báb Sarídža. Z římských ruin lze dodnes spatřit sloupy Jupiterova chrámu u východu z trhu al-Hamídíja, triumfální oblouk ve čtvrti al-Amín a římský kanál ve čtvrti Qanawát. Staré město je proslulé také svými historickými trhy pokrytými kovovou střechou, jako je trh al-Hamídíja a al-Buzúríja, či ulicemi dlážděnými kameny, mezi které patří také ulice al-Mustaqím dlouhá 1500 metrů. Báb al-Džábíja na západě města je propojena s Báb aš-Šarqí, tedy Východní branou, přičemž jde o vůbec první dopravní systém na světě. Rozhodně nelze nezmínit sakrální budovy. Za vlády Byzantinců bylo ve městě vybudováno mnoho kostelů a klášterů, z nichž nejvýznamnější je Katedrála Panny Marie. Z řady skvostných mešit je třeba na prvním místě uvést Velkou umajjovskou mešitu, vedle níž se nachází Saláhuddínovo mauzoleum. Se jménem slavného ajjúbovského sultána je spjata i impozantní Damašská citadela v severozápadní části starého města, která představuje mistrovské dílo středověké vojenské architektury a opevnění. Ve minulosti byl Damašek rovněž proslulý svými karavanseráji, z nichž největší a nejznámější je Chán Asʽad Paša al-Azm pojmenovaný podle guvernéra z 18. století, jehož rezidence, tzv. Azmův palác, je unikátní ukázkou tradiční damašské architektury té doby a poutá pozornost řady návštěvníků. Je zcela nemožné zde vyjmenovat všechny historické památky a monumenty, které staré město nabízí. Rovněž jeho rezidenční čtvrti, v nichž žijí běžní lidé, zachovávají svůj tradiční vzhled a po staletí neměnnou povahu. Z moderních budov města zmiňme za všechny Nádraží Hidžázské dráhy, nádhernou budovu sloužící coby první stanice železnice z Damašku do posvátné Medíny.

Damašek byl také považován za centrum vzdělanosti, zmiňoval jste umajjovský překladatelský institut. Jak to bylo se vzděláváním v pozdějších obdobích?

V Damašku byl kladen důraz na výuku i v pozdějších obdobích. Řada škol v podobě klasických madras vznikla během mamlúcké a osmanské éry především v oblasti as-Sálihíja. Většina z nich již dnes nestojí, ale některé byly zachovány včetně madrasy al-Farúchšáhíja nacházející se na konci třídy al-Džalá v rámci současné budovy hotelu Four Seasons. Z dalších můžeme zmínit madrasy al-Ádilíja, al-Máridiníja, al-Muršidíja, an-Násiríja nebo az-Záhiríja. Ve středověku se tak jako v jiných islámských městech vzdělávalo buď v těchto klasických madrasách nebo v mešitách. Moderní formy vzdělávání začaly do Sýrie pronikat až se západním kulturním impaktem na konci devatenáctého století. Mezi moderními školami, které měly zásadní vliv na vědecký, intelektuální a národní život v Damašku vynikaly as-Safradžláníja nebo Maktab Anbar, která v té době byla svého druhu jediným místním středním učilištěm připravujícím státní úředníky. Postupně se přidávaly další specializované školy. Pokud ovšem chceme mluvit o arabizaci vědy, musíme se zastavit u Damašské univerzity, která vznikla v roce 1923 sloučením lékařské školy a právního institutu, a která se stala pionýrkou ve výuce věd v arabštině ve dvacátém století.

V jakém rozsahu se na pamětihodnostech Damašku odrazily války a přírodní pohromy?

Město bylo v průběhu historie mnohokrát poškozeno válečnými konflikty a zemětřeseními. Velké části města byly zničeny zemětřesením v roce 847, které bylo jedním z vůbec nejsilnějších zemětřesení v regionu. V každém období byly budovy a místa obnovovány a opravovány, takže s povděkem můžeme říci, že se množství dávných památek zachovalo v poměrně dobrém stavu. Monumenty a trhy dost utrpěly za francouzského mandátu a během druhé světové války, ale byly obnoveny. V důsledku teroristické války proti Sýrii ovšem musely být bohužel v roce 2013 zařazeny syrské památky na seznam ohroženého světového dědictví. Kromě nemovitého kulturního bohatství bychom ale v souvislosti s Damaškem měli hovořit také o uměleckých a řemeslných dovednostech, které se kontinuálně od dávných časů předávají z generace na generaci. Tkalcovské umění, výroba z kovu, dřeva či kamene, nebo skleněné mozaiky jsou neodmyslitelnou součástí kultury Damašku

Pane profesore, děkujeme vám za rozhovor a doufáme, že se budeme moci opět potkat a pohovořit o dalších tématech ze syrských dějin.

Děkuji vám za návštěvu a za váš zájem o různé aspekty syrské civilizace. Co se týče Damašku, mohli jsme dnes skutečně probrat jen zlomek z jeho historie a úchvatného kulturního dědictví.

Rozhovor pořídil náš damašský korespondent Júnus an-Násir.